Recenze: Griša: Bouře a vzdor - Leigh Bardugo

Anotace:
Z obyčejné dívky Aliny Starkové se stala světlonoška. Mnozí k ní upínají své naděje – vždyť jen ona jediná dokáže zničit Vrásu stínu, jež odedávna sužuje zemi. Jenže cena, kterou za to platí, je vysoká. Touží žít někde v ústraní s milovaným Malem po boku, místo toho stále prchá a skrývá se před minulostí... - Stejně jako u prvního dílu, si myslím, že číst anotaci je pro čtenáře spíše na škodu.

Kniha Griša: Bouře a vzdor hladce navazuje na první díl Griša: Světlo a stíny. Alina a Mal utekli z Temnyjových spárů a zanechali Temného heterika na pospas jeho osudu v rozšiřující se Vráse. Rávka se otřásá v základech. Zemí zmítají občanské nepokoje mezi griši a lidmi, kteří už jim nevěří tolik jako dříve. Stále více lidí z obou armád dezertuje a hledá záchranu v náručí a učení duchovního fanatika Aparátuse, který káže, že Alina je svatá a vzniká tak jakýsi kult uctívačů Světlonošky.

"Víš jaká je potíž s hrdiny a světci? Vždycky skončí mrtví."

Alinu v pokračování čeká honba za bájným drakem, setkání se záhadným korzárem a návrat do Rávky. To však není všechno. Autorka si toho pro nás nachystala opravdu hodně. V první řadě se nám představuje nová hlavní postava, kterou si zamiluje snad každý čtenář. Nechci úplně psát o koho jde, abych vám nezkazila překvapeni. Prozradím tedy jen, že postava už se vyskytovala v dualogii Šest vran. Tahle nová postava oplývá skvělými hláškami a smyslem pro humor a krásně oživuje děj a zápletku.

V příběhu je i větší prostor pro vývoj postav, který má pro vyústění druhé knihy obrovský význam. Dochází k deziluzi, která přichází s mocí a zodpovědností a tak se stane, že hlavní postavy se dostanou až na úplné dno, prosycené temnotou, odcizením a alkoholovým oparem. V ten moment čtenář s chutí vítá vtipného korzára, který odlehčuje situaci.

"Všechno, co za něco stojí, začíná vždycky jako špatný nápad."

&

"Když lidé říkají nemožné, myslí zpravdila nepravděpodobné."

Celek prvků jako je drak, princ na bílém koni, který vždy zachraňuje situaci, propadnutí kladné postavy na stranu temna, míchání reality s iluzemi a snaha zpřetrhat staré tradice, které nikomu nepřínášejí moc prospěchu, slibuje, že čtenáře příběh bude bavit. Možná se setkáte s názorem, že v knize se nic neděje. S tím souhlasím i nesouhlasím. V knize se neděje asi tak nic, jako se nic nedělo v ACOMAFu od Sarah J. Maas.

Pokud bych měla zodpovědět otázku, zda je v druhé knize milostný trojúhelník, na rozdíl od prvního dílu bych váhala. Alina se ve vztazích, ať už kladných nebo záporných, pořádně zamotává a celková situace zamotá hlavu i čtenáři. Leigh Bardugo pracuje už od prvního dílu s motivem, že láska nemusí vždy být druhou stranou opětována a často si ji člověk může splést s touhou po moci.

"Chci tě políbit,... Ovšem neudělám to. 

Ne, dokud nebudeš myslet na mě, místo aby ses snažila zapomenout na něj."

Na konci téhle knížky jsem byla opravdu šokována. Všechno se velice zvrhlo a ubralo snad tou nejtemnější a nejzvrácenější cestou, za což na jednu stranu autorku miluju. Tohle si jen tak nějaký autor nelajzne a LB to udělala. Přeci jen jsme naučení, že na konci každého příběhu je happy end. Doufáme a chceme věřit, že na konci tunelu je světlo, ale Bardugo si očividně s námi čtenáři ráda hraje a tuhle naší naději a víru nám bere, trhá ji a cupuje. Nechává nás až do posledního okamžiku neklidné nesvé a v očekávání. "Bylo to děsivě bezmezné." - tak zní myšlenka jedné z postav na konci a myslím, že to dokonale vystihuje vyústění celého druhého dílu.

"Náš příběh nebude mít nikdy konec."

První díl jsem hodnotila 90% a druhý díl hodnotím 95%. Raději si do zásoby nechávám těch pět procent, protože, co kdyby byl třetí díl ještě lepší? Klidně to, ale berte jako 100%. Prostě se vám snažím říct, že jestli váháte, zda číst druhý díl, tak neváhejte.