Tři temné koruny: Nadupaná jízda, nečekané zvraty a knižní postava, kterou nemůžu vystát

Autorka: Kendare Blake | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Fragment

Anotace: První díl temné fantasy série plné vášní a intrik. Na ostrově Fennbrinu se v každé generaci rodí trojčata – tři královny, rovnocenné dědičky trůnu. Mirabella ovládá živly. Lusknutím prstů dokáže přivolat plameny nebo prudkou bouři. Katharina může pozřít nejprudší jedy, aniž by ji zabolelo břicho. Arsinoe zase umí vykouzlit nejrudější růži i krotit šelmy. Každá z nich je jedinečná, ale jen ta nejlepší může získat korunu. V den jejich šestnáctin proto začíná souboj. A hrát se bude na život a na smrt.

Moje vyjádření k anotaci zní: Ehm, myslím, že člověk co to psal nečetl knihu. Možná mu ji někdo hrubě převyprávěl a on se po pár týdnů strávených s předplaceným HBO a kupou pivek, rozhodl něco sesmolit, ale trochu se mu to popletlo. - Jednoduše řečeno, anotace je tak trochu nepravdivá, chcete-li zavádějící. Láká na hrdinky, které jsou schopné a mohou s přehledem porovnávat své síly. Autor anotace asi zapomněl, že ten nejprudší jed by Katharinu možná s přehledem oddělal. Křeče břicha totiž rozhodně má a nejednou v knize skoro čteme o obsahu jejího vyzvraceného oběda. A Arsione? Ta nevyčaruje ani plevel. Popravdě, té holce bych se bála dát i kaktus. O jejím "krocení" se radši nebudu vyjadřovat... Možná jen, že kdybych ji chtěla, jako její sestra oddělat, stačilo by ji strčit do klece s rozzuřenou čivavou. Bylo by to celkem poetické. Teď když jsme si to ale vyjasnili, pojďme si spolu opatrně (bez spoilerů) trochu rozebrat, co za příběhový poklad tahle kniha s krásnou, temnou a minimalistickou obálkou ukrývá.

"Chtěli jsme bojovat. Ačkoli to byla předem prohraná bitva. 

Ale myslela jsem, že mám víc času. 

Já nechci umřít."

Pokud bych knihu měla přirovnávat nebo doporučit na základě nějaké jiné oblíbené knihy, rozhodně by mělo zaznít Hunger Games. Obě série spadají do žánru YA a v obou jsou mladí lidé donuceni postavit se proti sobě a bojovat o holý život. Dokonce k tomu mají i "publikum" a mohou získat "sponzory". V HG se opravdu jedná o reality show, zatímco Tři temné koruny představují svět bez technologii a tak se čtenářům dostává jakási zjednodušená "středověká" verze. V hlavě mi do teď zní hláška z HG: "Nezapomeň, kdo je skutečný nepřítel."

Na ostrovním království Fennbirn koexistují traviči, elementálové a naturalisté. Plus sem tam nějaký ten člověk s nadáním války nebo jasnovidectví a hromada obyčejných lidí, kteří nemají magické nadání. Už po několik generací se každé královně narodily tři holčičky a ani tuhle generaci to není jinak. Jenže vždy jen jedna z nich může být královnou. Zbylé dvě musí zemřít její rukou. Je to tradice, na kterou dohlíží celý ostrov v čele s kněžkami, které uctívají Bohyni. Letos to bude ovšem dosti nespravedlivé, protože dvě sestry jsou obzvlášť slabé a známky jejich nadání jsou minimální. Na řadu tedy přicházejí intriky, protože každá skupina chce, aby právě jejich představitelka vyhrála.

"Občas si přeju být taky královnou."

"Něco takového už nikdy neříkej."

V knize se tak střídají kapitoly z pohledu sester a nahlédneme i do soukromí jejich nejbližších, kteří je milují nebo jsou zaslepeni vidinou moci, které se jim dostane v případě výhry. Čtenář má pak možnost (i když možná nechtěnou) vybrat si svou favoritku a během čtení ji držet palce.

První kapitola patří travičce Katharině a první, co mi naskočilo byla Kateřina Medici - skutečná postava z historie a doteď si lámu hlavu, zda se tady autorka skutečně inspirovala, nebo ne. Konec konců je v knize zmíněno, že Arsinoe je pojmenovaná po skutečně existující královně. Otázkou zůstává, zda po královně z autorčina fiktivního světa či toho reálného. Tady bych možná mohla přiznat, že si nejsem jistá, zda náhodou Fennbrin není fiktivním ostrovem zasazeným do našeho skutečného světa. Kdo ví, třeba i pár let nazpátek do historie. Tohle je pro mě jeden velký otazník. Teď ale zpět ke Katharině...

"Myslím, že to je přání každého z nás. 

Být milováni pro to, kým jsme, ne proto, jakého jsme dosáhli postavení"

Katherine, moje jasná favoritka. Snaží se zuby nehty a bojuje se všemi jedy, kterými ji její tety tráví. Je si vědoma, že je zklamáním a snaží si moc nepřipouštět, že tuhle "soutěž" nemůže vyhrát. Její linka v knize není až tak moc rozpracovaná a já po zakončení knihy pevně věřím, že autorka si pro Katherine teprve připravovala píseček. Její jedinou slabinou jsou "zavázané oči", ale kdo jí je zavázal? To se dozvíte poměrně brzy, po pár prvních kapitolách.

Arsinoe projde v knize tou největší proměnou. Tenhle charakter se vyvíjí, ale podle mě je její snaha zachránit si krk trochu zpomalená. Řešit to podle mě měla začít trochu dříve. Přesto, když přijde na věc nebojí se krvácet a ušpinit si ruce něčím, čím její přátelé opovrhují a že ti opovrhují dlouhým seznamem věcí. Jestli mám s nějakou postavou v knize problém, tak je to postava Jules. Tak trochu si říkám, že 70% knihy by na tom Arsinoe byla lépe bez ní. Ještě jsem nezažila tolik nezdravě sebejistou postavu, která strašně rychle odsuzuje. Možná ze mě ale jen mluví averze. Každopádně pověstná 200. strna se týká i Jules a pro ty co četli, jí rozhodně nefandím. Sorry not sorry.

"Může zabít své sestry... Jenže to neudělá."

Mirabella používá hlavu a zdravý rozum. I když se to přes ten dav kněžek, které ji obklopují, nemusí zdát, Mira je inteligentní a umí se rozhodovat sama za sebe. Má srdce na pravém místě a je mi jasné, že si po téhle větě myslíte, že nakonec je ona mou favoritkou a tady nevím, jestli nezavolat právníka. Nicméně ano, Mira mě několikrát za knihu přesvědčila, že je správná sestra a hlavně si ji představuju tak trochu jako Eleven ze Stranger Things. Samozřejmě trošičku starší.

"...série plná vášní a intrik." Intriky jsem přiznala a teď jak je to s těmi vášněmi. Ach ty milostné linky, a že je jich tady na můj vkus nějak požehnaně. Do popředí se dostávají hlavně dvě, ale už teď je z první knihy jasné, že v druhé knize minimálně jedna přibude. Jeden by řekl, že by to kniha i bez té romantiky zvládla, ale co vám budu nalhávat. Sice si teď trochu stěžuju a varuju vás, ale na druhou stranu bych si bez nich knihu nedokázala představit a oba mužští zastupitelé v těhlech dvou vyzdvižených vztazích (ale zase nechci konkretizovat a tedy i spoilerovat), mě celkem tankovali.

"Přemýšlíš někdy nad tím, co bychom teď asi dělali, 

kdyby to bylo dopadlo jinak?"

Číst nebo nečíst? Tahle kniha by vám rozhodně neměla uniknout a nenechte si jen tak vnutit něčí názor. Věřte mi, tady si obrázek potřebujete a chcete udělat sami. Nejedná se o to nejlepší, co jsem kdy četla a kniha má dost chyb - sem tam se otřesně chovající postavy a zvraty, které vás nutí "fejspalmovat". Jules je případ sám pro sebe a opravdu potřebuju, aby ji autorka obětovala. Pak tu jsou taky, hlavně ke konci, zvraty které vám zase pošlou spodní čelist k zemi a vaše srdíčko se bude ještě nějaký ten pátek vzpamatovávat. Autorka vytvořila nový svět, který uchvátí, tři perfektně odlišné charaktery a řadu skvělých vedlejších postav, které by si možná zasloužili i svůj vlastní příběh - rozhodně nesedí v koutě a přikládají ruku k dílu ději. Kromě svých postav uvádí do situace "rozhodování" i čtenáře, když ho nevědomým nátlakem nutí vybrat si jednu ze sester. Začátek knihy pro mě byl vrcholový, ale na straně 200 jsem zakopla a tak trochu letěla střemhlav dolů - poznámky na okrajích stránek jsou mi důkazem. S jejich houstnutím jsem měla čím dál tím větší chuť určité postavy profackovat - a to se mi už dlouho u knihy nestalo. Konec je nicméně zlomový, šokující a jestli tohle nějaký čtenář předvídal, tak smekám. Teď ale to nejdůležitější. Kde je druhý díl?

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Míše a AlbatrosMedia. Knihu zakoupíte zde.

Pokud Vás kniha zaujala, doporučuji si přečíst i velmi zajímavý rozhovor s autorkou na oficiálních stránkách Humbooku - odkaz zde.

Četli jste Tři temné koruny? Pokud ano, jaké královně fandíte?