Co se skrývá mezi řádky Dvoru mrazu a hvězd

Varování: Následující článek prozrazuje spoilery k sériím Dvůr trnů a růží a Skleněný trůn (u téhle série spoilery krotím). Pokud nemáte obě série načtené pokračujte ve čtení tohoto článku na vlastní uvážení.

Varování č.2: Tenhle článek je strašně dlouhý, takže si uvařte čaj/kafe a vemte si svačinu.

Upozornění: Celý článek představuje tři z mých (dost šílených) teorií, které jsem si vytvořila hlavně během čtení třetího dílů Dvoru, a které byly prohloubené ve Dvoru mrazu a hvězd. Povídková novelka se tváří celkem nevinně, ale já si myslím, že autorka mezi řádky přichystala půdu pro nový příběh a zápletku. Nemusíte se mnou souhlasit, ani se vám nesnažím vnutit svůj názor a budu ráda, když se mi mé teorie budete snažit v komentářích vyvrátit. Přeci jen, žádnou teorii nelze potvrdit, pouze vyvrátit...

Varování č.3: Tenhle článek obsahuje hooodně šílené teorie a hodně "co kdyby".

Doufám, že ve vás tenhle článek vyvolá otázky, pocity a nebudete se mi bát sdělit svůj názor na mé teorie nebo se dokonce se mnou podělíte o své vlastní. Moje kamarádka Tess tvrdí, že to Sarah J. Maas nemůže mít skutečně tak moc propracované. Jenže, co když ano? Kdo z vás, co četli, si ještě pamatuje v prvním díle nedůležitý příběh odehrávající se mezi řádky o tom, jak se Celeana odmítá podívat králi Aderlanu do očí. Je to skvělý příklad toho, jak v praxi Sarah pracuje s drobečky. Zanechává indície dlouho předtím než dojde k odhalení zápletky.

V tomhle příkladě naše odhodlaná, vzpurná, nezkrotná, drsná a mnohdy nepřemožitelná vražedkyně, která se nikdy nebála čelit pohledu nepřítele, má problém pohlédnout králi do očí.

"Před krále?" Celaena byla ráda, že ten den ještě nejedla.

"Ano, před krále. Myslela sis, že se s ním nesetkáš?..."

Celaeně ztěžkly ruce a dočista zapomněla na rozbolavělé nohy a stažená žebra... nemohla dýchat... Nechtěla tu být. Nemohla zůstat ve skleněném zámku...

Připadalo jí, že omdlí. Král." - str. 68, Skleněný trůn

"Připadala si mdlá a křehká... Dělalo jí potíž soustředit se na jeho obličej, když se snažila nadechovat a vydechovat, zase a znovu...

Dny kolem jejího dopadení a odsouzení byly jako horečnatý sen, ale dokázala si dokonale vybavit soud... Na krále pohlédla pouze jednou, krátce, ovšem stačilo to k tomu, aby ztratila hlavu a přála si přijmout jakýkoliv trest, který by znamenal, že bude daleko od něj

- dokonce i rychlou smrt.  -str. 69, Skleněný trůn

Moje poznámka: Všimněte si jak se u hlavní hrdinky rozvíjí záchvat úzkosti. Pokud budete pročítat danou kapitolu zjistíte, že není konkrétně zmíněno, proč krále tolik nenávidí a proč se ho straní natolik, že by raději přijala trest smrti, než aby mu byla delší dobu na blízku.

 V následující kapitole je Celaena předvedena před krále, ale popis její "veřejné audience" je ochuzen o popis podoby krále. Dozvídáme se vše o interiéru sálu o dvořanech... Dostane se nám i popis toho, co má na sobě princ Dorian. Když však po pár stránkách dojde ke střetnutí pohledů, mezi postavami krále a vražedkyně proběhne jakési zvláštní napětí. Jak už jistě čtenáři po přečtení Dědičky ohně vědí, král v ní zahlédl rysy někoho koho zná - jejího bratrance Aediona, ale nebyl si jistý. Celaena si však byla vědoma toho, že stojí v přítomnosti vraha svých rodičů. Jenže tuhle skutečnost/ příběh na pozadí řádků nám Sarah nakousla až na konci DRUHÉ knihy a pořádně představila až ve třetím a čtvrtém díle série.

"Ten hluboký chraplavý hlas už kdysi slyšela. Lámal a drtil jí kosti

a nečekaně v ní vyvolal vzpomínku na chladnou zimu před dávnými lety.

Troufla si zvednout oči pouze k jeho hrudi." - str. 71, Skleněný trůn

"Celaena sklonila hlavu a zadívala se na nohy...

Král položil ruku na jílec Nothungu...

Celaena cítila, že se jeho pozornost stále upíná k její tváři, a zaťala zuby." - str. 73, Skleněný trůn

   Jenže, kolik z vás teď úporně listuje prvním dílem nebo hledá ve svém myšlenkovém paláci, jestli se tohle opravdu stalo? Stalo (viz. citace).

  Po téhle zmínce v první knize neštěkne ani pes. Nebo smysl nedávající 25. kapitola Půlnoční koruny, která je řádně vysvětlena až v Říši bouří. Tyhle vycpávky, které se snadno zapomenou, "nestojí" za pozornost. Ne, pokud nejste takový teoretik jako já. Od tohohle článku tedy můžete očekávat mé hraní s nevýznamnými/ vycpávkovými větami, kterým nejspíše nikdo nepřiklání kdejakou pozornost, přesto podle mě skrývají příběh na pozadí hlavního děje a připravují půdu pro další příběh z úžasného vílího universa mé oblíbené autorky...

Azriel je jednou z nejmocnějších postav celé série

  Už si delší dobu (prakticky od přečtení Skleněného trůnu, který jsem tuším četla poprve minulý rok) kladu otázku, zda je možné, že jsou obě série od Sarah J. Maas nějak propojené. A pokud ano, jakým způsobem? Odehrávají se ve stejném universu? Stejné časové rovině? Už jen tahle otázka by si zasloužila článek sama pro sebe.

  Přiznávám, že jsem jedna z těch čtenářek, které uhranul Rhys natolik, že jsem ho krátce po přečtení ACOMAF viděla, nebo spíše hledala všude. Tohle zní uhozeně, ale dejte mi šanci to vysvětlit. Mluvím totiž o menším déjàvu, které zažilo několik čtenářek (a já patřim mezi ně) při čtení Dědičky ohně (třetího dílu Skleněného trůnu). V jedné scéně se objevuje záhadná postava obklopena stíny... Už asi tušíte.

"Najednou ho uviděla. Za mohylou stál muž.

Nebyl to přízrak. Zachytila jen záblesk bílé kůže, vlasů černých jako noc, nepochopitelné krásy a onyxového náhrdelníku na jeho silném krku a... V tom se snesla temnota... skutečná tma, jako by ten muž přes ně oba přehodil pokrývku." - str. 109, Dědička ohně

  Správně praštěné fanynky prožili menší infarkt, protože v záhadné postavě spatřily Rhyse. Sarah J. Maas nám, ale vzala všechny iluze o pár odstavců, stran, kapitol a knihu dál.

  Přesto si ale já, malý/velký teoretik myslím, že existence prince Valgů může mít pro celkové vílí universum této autorky větší a hlavně důležitější roli.

Valgové - co o nich víme?

"Přinutil mě prožívat... vzpomínky. Ty nejhorší.

Slyšel jsi někdy o tvorovi, který se živí takovými věcmi? Když jsem ho zahlédla, uviděla jsem muže - krásného, bledého, tmavovlasého muže s naprosto černýma očima. Nebyl to člověk. Chci říct, vypadal lidsky, ale jeho oči... v těch nebyla stopa lidskosti."- str. 205, Dědička ohně

Moje poznámka: Obě výše zmíněné citace si prosím pečlivě zapamatujte. Budu na ně odkazovat skrze Morriganiny kapitoly v ACOFAS.

 Princové Valgů byli jedni ze záporáků Dědičky ohně. Zanechali za sebou hodně těl smrtelníků a ani nebáli se napadnout pevnost, kde žili víly. Celaena se přesvědčila na vlastní kůži, že setkání s nimi není zrovna příjemné a zabít je je téměř nemožné. Hodně nandneseně řečeno, jsou něco jako mozkomoři z Harryho Pottera. Jen víc sexy - což je v režii Sarah J. Maas zcela běžné.

 Ve čtvrté knize, Královna stínů, dostaly tyhle potvory z jiného světa větší "úkol" a to sice podílet se na křížení druhů. Copak asi vznikne za příšerku když spáříte Temného prince a Čarodějku?

  Jak tohle však souvisí s naším stínopěvcem Azrielem? V první řadě víme, že Az je stínopěvec. Úplně stoprocentně nevíme, co to obnáší, ale Sarah zanechala nepatrné drobečky ve Dvoru mrazu a hvězd. Dovolila nám nahlédnout do myšlenek Azrielových nejbližších přátel a pozorní čtenáři se tak dozvěděli "něco" nového a možná znepokojivého.

 Začněme Rhysem, který je pro Aze nejen vladařem, ale i bratrem.

"Azriel povytáhl koutek úst a stíny, jež ho obklopovaly, mu sklouzly po krku jako živoucí tetování, dvojče illyrijských symbolů skrytých pod jeho koženým oděvem.

Ty stíny byly odlišné od těch, které jsem dokázal vyvolat a k nimž promlouvala má moc...

Ačkoli jeho kobaltová Zřídla byla dostatečným dokladem jeho illyrijského původu, ani bohaté tradice onoho válečnického lidu, mého lidu, neposkytovaly žádné vysvětlení stran toho odkud se vzalo jeho stínopěvecké nadání. Určitě nebylo spojené se Zřídly, se surovou smrtící mocí, kterou vládla většina Illyrijců a již soustředili pomocí kamenů, aby nezničili všechno, co jim přijde do cesty, včetně toho, kdo kouzlo vyslal." - str. 68, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Rhys vlastně přiznává, že si není jistý Azrielovým původem. Navíc Azrielovi stíny jsou odlišné od těch, kterým vládne Noční vladař.

"Já mu však vytrvale hleděl do očí. Do těch ledově chladných očí, které mě občas děsily. Viděl jsem, co před staletími udělal svým polovičním bratrům. Pořád se mi o tom zdávalo. Nepronásledoval mě samotný jeho čin. Zaloužili si všechno, co jim Az udělal. Úplně všechno.

Jenže právě onen zledovatělý sráz, z něhož se tehdy Az vrhl,

někdy vyvstával z propasti mých vzpomínek.

Nyní jsem v jeho pohledu uchytil první záblesky onoho mrazu." - str. 69, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Rhys - jeden z nejmocnějších vílých vládců, který kdy žil, přiznává, že ho něco na Azovi děsí. Ne jen Azrielovi oči, ale i pravá síla jeho moci, které kdysi popustil uzdu. Co přesně udělal Az svým bratrům, že to Rhyse straší ve snech? Jsou poslední dvě věty tohoto úryvku metaforou právě pro moc, která se v Azrielovi ukrývá a někdy prosakuje na povrch?

"...zalhal lehce a naprosto přirozeně. Byl v tom daleko lepší než já."

- str. 140, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Vůdce špehů by neměl mít problémy s lhaním. To je jasné, ale že je Az v něčem lepší než náš nejdokonalejší, nejpozornější, nejvíc sexy a nejmocnější vílák? Tomu se nejednomu z nás nechce věřit. Jak moc by pro Azriela bylo těžké lhát (a něco zatajovat) svým přátelům? Odpovědí jest tenhle úryvek, kdy Az lže Cassianovi.

   Z toho mála drobečků, kterého se nám dostalo z Rhysova vyprávění ve Dvoru mlhy a hněvu víme, že Azriela jeho rodina nikdy nepřijala. Navíc s ním zacházela jako s monstrem. Rhys si to vysvětloval tím, že někdy až přespříliš primitivní Ilyrijci měli strach z něčeho čemu nerozuměli. Taky nesmíme opomenout Azovi zjizvené ruce.

 Jaký čtenář Dvorů, někdy alespoň trochu neshipoval Aze s Mor? Právě i Mor se s námi v povídce podělí o jeden možná dosti znepokojivý fakt o Azrielovi.

"Azovy informace byly bezchybné, ostatně jako vždycky. Když ji ráno vyhledal, zatímco si v knihovně v Domě větru četla o zvycích Zimního dvora, nevyptávala se, jak se dozvěděl, že sem dnes večer dorazí Eris. Už dávno zjistila, že by ji to s největší pravděpodobností neprozradil..." -str. 61, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Víme, že Az má na starosti špehy Nočního dvora, jenže Mor právě upozornila na to, že si sama není jistá, jak některé věci může vědět. Proč s tím Az dělá takové tajnosti před osobou, která je jeho srdci nejbližší?

 U Mor však ještě chvíli zůstanu. Feyre si v ACOFAS láme hlavu s tím, co nadělit svým přátelům a Mor upustí jeden na první pohled zcela zbytečný fakt o Azovi.

"Celá staletí jsme si dávali dárky, takže je zpropadeně těžké najít pro ně něco, co by je překvapilo. Jsem si jistá, že Azriel už má plnou zásuvku dýk, které jsem mu za tu dobu koupila, a je příliš zdvořilý na to, aby je vyhodil, i když je vůbec nepoužívá."

"Vážně si myslíš, že by se někdy vzdal Pravdivého?"

"Dal ho Elain." Odvětila Mor, zatímco obdivovala náhrdelník s měsíčními kameny za sklem na pultě.

"Vrátila mu ho," připomněla jsem jí... - str. 45, Dvůr mrazu a hvězd

 Možná vám na tomhle úryvku z rozhovoru nepřijde nic divného. Az má prostě rád svůj meč/dýku a tečka. Jenže Pravdivý na sobě nese záhadné runy, které čtenářům ve Dvoru nebyly nijak blíže představeny. Na druhou stranu ve Skleněném trůnu mají runy velkou roli už od prvního dílu. Ve světě, kde už není magie se příšerám ubráníte právě díky runám. Co by to tedy mohlo znamenat pro působení Pravdivého v celé sérii Dvorů?

 Já sama se domnívám, že si plnohodnotně neuvědomujeme okolnosti smrti krále Hybernu v ACOWAR. Víme, že nakonec padl rukou Elain Archeronové. Jeden z největších a nejmocnějších záporáků, kterému se krátce před svým pádem skoro podařilo zabít Cassiana a Nestu. Někdo by mohl namítnout, že byl prostě jen vysílen a nepostřehl přicházející Elain, která třímala Pravdivého. Jenže, co když runy sehrály svou roli i ve Dvoru - ochránili držitele meče a distancovali magii nepřítele? Co když je opravdu možné, že Az je potomek valgů a Pravdivého se nechce vzdát, protože runy mohou část jeho temné podstaty buď posílit nebo naopak potlačit? (- tuhle část své teorie rozvíjím v teorii následující)

 Je dost zvláštní, že nám autorka v Královně stínů ukázala, že je možné křížit druhy, ale záhy je nechala všechny zemřít ve stínových plamenech v jádru hory. Připravila tak svého záporáka o velké eso v nadcházející bitvě? Nač tolik budování a namáhání, když ho pak na jedné stránce celé smete ze stolu?

 V neposlední řadě nesmím zapomenout na Cassiena a jeho vtip, který možná ani není vtipem.

"Pokud chcete, můžete bydlet v Domě větru. Mohu vás tam přenést."

"Tam je nuda." Cassian pro zdůraznění svých slov zívl. "Az se pokaždé odkrade do stínů a nechá mě tam samotného" - str. 141, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Takže tady mluvíme o jakémsi stínovém vakuu? A opravdu si teď Cass stěžuje, že jeho nejlepší přítel raději tráví svůj čas ve společnosti stínů? Proč Azriel tráví svůj čas raději ve stínech, které jsou odlišné od těch Rhysových?

 Možná jsem vás touhle svou teorií vůbec nepřesvědčila a tak mi dovolte "porovnat" na závěr ještě dva úryvky - jeden  z Dvoru mlhy a hvězd a jeden z Dědičky ohně, který už jsem vám o pár řádků výše představovala.

"Najednou ho uviděla. Za mohylou stál muž.

Nebyl to přízrak. Zachytila jen záblesk bílé kůže, vlasů černých jako noc, nepochopitelné krásy a onyxového náhrdelníku na jeho silném krku a... V tom se snesla temnota... skutečná tma, jako by ten muž přes ně oba přehodil pokrývku." - str. 109, Dědička ohně

"Tam mezi spletí ostružiní. Temný stín.

Nehýbal se. Nezdálo se, že by cokoliv dělal. Jen tam byl a všechno sledoval.

Působil známě a přesto cize.

Jakási část její moci jí našeptávala, ať se ho nedotýká a nepřibližuje se k němu, ani zpovzdálí."

- str. 201, Dvůr mrazu a hvězd

 Že by Valg? Pak už by nebylo tak nepravděpodobné, že Azrielovu Illyrijskou matku jednu noc navštívil právě princ (nebo dokonce král) Valgů a byl zplozen Az? Tenhle poslední úryvek má však jednu chybičku. Mor posléze přiznává, že se stín nepodobá Azrielovi. Je zajímavé, že ji vystanul na paměti zrovna Az a ona záhadný temný stín se svým přítelem porovnávala.

  Na druhou stranu, moje teorie stojí na tom, že Azriel je Valgem pouze napůl. A není potvrzeno, že tvor, kterého Mor viděla, musí být nutně Valgem. Přece jenom je ale krásná shoda náhod, že autorka celou knihu upozorňuje na Azrielovi stíny a možnou skrytou velkou moc (která překonává i tu Rhysovu) a v jedné z posledních kapitol zapojí další stínovou postavu.

Poznámka k celé teorii od TheDavanity: Všimli jste si, že v ACOFAS není ani jedna  kapitola z pohledu Azriela? (jako jasně, Amren ji tam teda nemá taky xD)

Tajemství krve sester Archeronových

 S touhle teorií jsem přišla už během čtení ACOWAR. Tehdy jsem ale neměla dost podkladu (důkazů) pro její obhájení... Popravdě jsem byla z Nesty v tomhle díle dosti nesvá a možná trochu znechucená. Nesta si mě získala už tak trochu v prvním díle, když nějakým záhadným a dosud nevysvětleným způsobem odolala kouzlu Tamlina (pozor! k tomuhle se vrátím v následující teorii).

"Ten malý trik tvého zvířete na mě nezapůsobil," sdělila mi chladným tichým tónem. "Zdá se, že k tomu, aby tě kouzlo neopředlo, stačí železná vůle. A tak jsem musela sledovat jak se otci a Elain po všem tom hysterickém pláči na tvářích objevil dokonale prázdný výraz. Musela jsem je poslouchat, když se rozplývali, jaké jsi měla štěstí, že se tě ujala nějaké vymyšlená teta,... Myslela jsem si, že jsem se zbláznila..." Nikdy jsem neslyšela o tom, že by kouzlo neúčinkovalo. Ale Nesta byla natolik paní vlastní mysli, že ji dokázala nezdolně obrnit - ocelí, železem a dřevem jasanu - a její obranu nezmohla ani magie vladaře víl." - str. 274, Dvůr trnů a růží

  Pokud se však nepletu, tahle záhada nebyla doposud vyjasněna a já vám ji možná teď trochu krkolomně objasním. Nebudu však chodit kolem horké kaše, moje teorie zní, že sestry Archeronovi jsou čarodejnice... Rozeberme si to však postupně a hlavně od momentu, kdy tahle moje teorie vznikla...

Feyre

"...zrcadlo počátků a konců" - str. 618, Dvůr křídel a zmaru

"Obrátila jsem se k zrcadlu. Tam, kde jsem předtím stála, teď sedělo to zvíře a lenivě švihalo šupinatým ocasem ve sněhu. Sledovalo mě. Ne... nesledovalo. Oplácelo mi pohled. Byl to můj odraz." - str. 621, Dvůr křídel a zmaru

"Uvnitř planulo jen pár ubohých svíček, jejichž světlo se třepotalo po nesčetných řadách a uskupeních zrcadel. Nacházela se zde zrcadla všech tvarů a velikostí, některá opřená o zdi, jiná nakloněná jedno na druhé jako staří přátelé, další nebyla pomalu víc než střepy zaražené v rámech."

- 290, Půlnoční koruna

"Žlutohnátka teď upírala pohled do zrcadel, jako by viděla něco, co Celaeně zůstávalo skryté."

- 293, Půlnoční koruna

  Zrcadlo sem, zrcadlo tam. Proč by měla být Feyre nutně čarodějka, aby v něm něco viděla? Z Půlnoční koruny víme, že Celeana v zrcadle nic neviděla, zato Žlutohnátka se do svých zrcadel úpěnlivě dívala. Může to být jen shoda náhod, že v ACOWAR se objevilo kouzelné zrcadlo a pomohlo z čisté dobroty prostě naší hrdince Feyre. Každý jiný, kdo do Uroborosu pohlédl se zbláznil, ale Feyre byla dítě štěstěny... nebo čarodějnice.

Nesta

  Musím říct, že na Nestino odolání Tamlinově kouzlu v prvním díle (viz. citát z Dvůru trnů a růží) jsem prakticky zapomněla ještě před dočtením prvního dílu. Po odpovědi na to "Jak je tohle možné?" Jsem se tedy už nepídila. (Taková moje narážka, že Sarah má ten um nechávat vodítka, kterých si nevšímáme, opomíjíme je nebo na ně zapomínáme).

 Po přečtení Dvoru mrazu a hvězd jsem byla lehce... MEH? A pak přišel můj nepovedený vtípek v konverzaci s Tess. Ze srandy jsem nadnesla, že jediné vysvětlení pro Nestino chování je, že se z ní stala vílí sukuba.

  Pak jsem se ale nad svým vtipem, kterému se Tess nesmála, zamyslela a "osvítilo mě".

"Věděl o tom, že pije a spává s muži, a namlouval si, že mu to nevadí... Namlouval si, že nechce vědět, jestli pro ni ti muži něco znamenali." - str. 180, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Jo, Cassiane, nejsi jediný kdo má zlomené srdce. Myslím, že vám sem nemusím vypisovat všechny úryvky, kde je zachycena Nestina současná "situace".

  Nesta byla vždy svá. Ne úplně milá, ne moc přátelská. Přesto si získala hromadu čtenářů a musím přiznat, že mě vývoj její postavy v ACOFAS dost... Tady se ani nedá říct zklamal. Rozhodně šokoval a pobouřil.  Jasně může to být bohyně sexu, ale proč by si proboha vybírala tak pochybné partnery v pochybných podnicích? Že se distancovala od rodiny a přátel, mě nepřekvapuje.

 Zaráží mě ale, že Nesta, která dosti trpěla na začátku ACOTAR v chudobě a měla problém jakkoliv přiložit ruku k dílu, teď žije v nehorší části Velarisu. Sama.

  Vraťme se však ještě o pár minut, hodin a dnů dějově v povídce zpátky... Kdy se Amren "zastala" Nesty.

"Doufala jsem, že bys mohla vědět něco o tom, čím si prochází."...

"Mám tvou sestru ráda... Mám ji ráda, protože ji má ráda jen hrstka lidí. Mám ji ráda, protože není lehké s ní vyjít ani jí porozumět... Mám ji ráda, a proto nechci šířit drby o jejím nynějším stavu."

"...Dělám si o ní starosti... Dostala se na scestí, které..."

"Důvěřuje mi a já ji nezradím."

"Mluvila s tebou?"

"Ne,... Ale vím, že by nechtěla, abych její scestí s kýmkoliv probírala. Ani s tebou."

- str. 135, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Tohle je vytržené z kontextu, ale chodí často navštěvovat Amren.

  Z rozhovoru mezi Amren a Feyre zjišťujeme, že Amren a Nesta jsou vlastně... kamarádky? Co je spojuje? Moje odpověď vás možná překvapí. Čistě teoreticky, kdyby má teorie byla pravdivá, mohlo by je spojovat pití krve. Postava Manon Černozobé v Dědičce ohně pronesla:

"Witches didn't need blood to survive, but humans didn't need wine, either.”

Moje poznámka: Tenhle citát se mi nedaří dohledat v českém překladu knihy. V originále ho ale podle googlu najdete na straně 93.

 Co dodat? Nikde není řečeno, že se pochybní týpci, z pochybných putik neztratili po tom, co se vydali na dostaveníčko se sestrou vladařky do pochybné čtvrti... Nebo vás nenapadlo, proč se nešířily drby jaká je asi sestra vladařky v posteli?

 Pro mě je tohle možné vysvětlení toho, proč Nesta není s Cassianem a proč má s Amren takové spojenectví. Možná má obavu aby nezatoužila i po jeho krvi? Drží se od rodiny, protože by si mohli myslet, že je monstrum? -  Což by si samozřejmě nemysleli. Nepochopili by ji? - Přeci jen krev k přežití nepotřebuje, ale to ani lidé nepotřebují víno...

Elain

Ukazuje vůbec tenhle charakter jakýkoliv náznak čarodějnictví v krvi?

 Jak víme, Elain měla ve Dvoru křídel a zmaru vizi a i v ACOFAS byla na tuhle její schopnost skrytá narážka.

"Věštkyně. To slovo mnou otřáslo až do hloubi duše. Elain o útoku věděla... Uniklo mi to stejně, jako Elain unikal rozdíl mezi skutečností a snem, jež se jí prolínaly v mysli. Věštkyně."

- str. 346, Dvůr křídel a zmaru

"Jak se jí vede?"

"Lépe. Nezmiňuje se o svých schopnostech. Pokud ji ovšem zůstaly."

- str. 154, Dvůr mrazu a hvězd

Věštby se nemusí jevit jako zrovna typická vlastnost čarodějnic v universu Sarah J. Maas, přesto jedna čarodějnice údajně věštit uměla...

"Mám ti přečíst budoucnost? Můžu ti předpovědět, za koho se vdáš, kolik dětí budete mít, kdy zemřeš..." - str. 289, Půlnoční koruna

Pokud bych se přímo chytala stébla trávy, mohla bych odkazovat na bylinky, které bývají typické pro čarodějky snad ve všech fantasy knihách. Přeci jen, kolik z nás si dokáže představit křehkou Elain představit jako dravou čarodějnici lačnící po krvi? S čarodějnicemi se to má ve vílím universu téhle autorky asi nějak takhle:

"Valgové... To byli démoni, kteří unášeli víly, aby s nimi zplodili potomky a z těch se staly čarodějnice... Pokud si dobře vzpomínal, krásné crochanské čarodějky se vyvedly po vílích předcích - zato tři klany Železozubých čarodějnic podědily víc z ras démonů, kteří do Eriley vpadli na počátku věků. " -str. 187, Půlnoční koruna

Moje poznámka: Crochanky jsou takové mírumilovné čarodějnice. Představujte si je jako Červené Karkulky. Celkem rozumná možná alternativa pro Elain jako čarodějku.

V neposlední řadě odkážu na Elaininu důležitou a nečekanou roli, kterou sehrála ve finální bitvě Dvoru křídel a zmaru.

"Na okamžik jsem si myslela, že Kotlík odpověděl na mé úpěnlivé prosby.

Královým hrdlem však projelo černé ostří a z rány vytryskla krev

a já pochopila, že to místo Kotlíku udělal někdo jiný.

Elain vystoupila ze stínu za králem a zarazila Pravdivého

až po rukojeť královi zezadu do krku." - str 667, Dvůr křídel a zmaru

"Kotlík v Elainině přítomnosti zavrněl, když se hybernský král zhroutil na kolena přitom rval za nůž, který mu čněl z hrdla." - str. 668, Dvůr křídel a zmaru

Moje moznámka: Teorie k tomu, co se skutečně stalo je vypsána v teorii o Azrielovi o několik odstavců výše. Zkráceně řečeno jsem smrt krále Hybernu připisovala Pravdivému. Úryvek v této teorii ale používám znovu, protože mi přišlo zarážející, že král neslyšel/nevycítil Elain přicházet a víme, že víly mají dokonalý sluch...

"Elain, které poskytl takovou moc, protože ho natolik okouzlila, že ji chtěl něco dát... Neublížil by Elain, i přesto že usiloval o to získat zpět, co mu bylo ukráceno." -  str 669, Dvůr křídel a zmaru

  Autorka však na následující stránce osvětluje, že roli v klíčovém okamžiku překvapení hrál Kotlík. To je jasné podrytí mé teorie o Pravdivém. Na druhou stranu přiznává, že Kotlík měl k Elain zvláštní vztah. Něčím ho okouzlila. Je však zvláštní, že Kotlík na Elaininu přítomnost reaguje až když dívka pouští zbraň. Jako by ani Kotlík ani král o Elainině přítomnosti na scéně nevěděli. Může za to Pravdivý nebo nějaká schopnost typická pro čarodějky?

A teď se asi ptáte jak? Jednoduše, v knihách od Sarah už nám jedna postava smrtelníka, se špetkou čarodějnické krve, byla představena. Nemluvím tu o nikom jiném, než o mladičké nevinně vyhlížející Elide. Ta kromě větru, který si s ní toužil hrát...

"Nikdy jsi neslyšela vítr, jak volá tvé jméno, Elide Lochanová? Nikdy jsi necítila, jak tě láká? Nikdy jsi mu nenaslouchalaa netoužila jsi ulétnout za obzor do dalekých krajin?" Většinu života strávila zamčená ve věži, ale pamatovala si noci, zuřivé bouře... Její krev byla rudá. Neměla železné zuby ani nehty. Stejně jako matka. Pokud měla čarodějnické předky, museli žít tak dávno, že na ně všichni zapomněli... - str. 213, Královna stínů

...nikdy neprojevila žádný náznak čarodějnictví. Naše sestry ze Dvora jako smrtelnice nikdy neprojevily žádné zvláštní nadání až na již zmiňovanou záhadu s Nestou, na kterou nefungovalo Tamlinovo kouzlo. Odpověď se zdá být jednoduchá... Je možné, že přeměna na víly v nich tuhle jejich skrytou skoro neexistující podstatu probudila? Přeci jen Feyre byla vždy lovkyní, Elain měla svoje kytičky a okopávání záhonků (narážím na bylinkářství) a Nesta nikdy nešla pro urážku a hrubou poznámku daleko... O jejich matce nic nevíme. Nejsem si ani jistá, že v knize bylo zmíněno její jméno. Co brání možnosti, že byla čarodějnicí?

Rhysand s Tamlinem sdílí pouto carranam

 Pokud se vám ještě nemotá hlava a nevaří mozek, tak tady vám představuji svou nejšílenější teorii, po které už se možná na sérii Dvorů nebudete nikdy dívat stejně.

 Pamatujete na ten moment, kdy jsme přečetli ACOMAF a ten nám naprosto převrátil a změnil pohled na první díl? Najednou bylo všechno jinak? Já si myslím, že Sarah si pro nás ještě jedno odhalení, které obrátí dosavadní příběh o 180 stupňů, nachystala...

  Série Dvorů skýtá ještě řadu nezodpovězených otázek. Jak už jsem psala výše, u jedné z teorií, jsme nepozorní čtenáři a mnohdy ztratíme nit. Nevěnujeme pozornost na první pohled výplňkovým větám. Možná ale existuje jednotná odpověď na vícero záhad, které ještě nebyly v téhle vílácké sérii objasněny.

  Tuhle teorii nerada sdílím, protože je asi ta nejujetější. Myšlenka, že by bylo něco takového možné, vznikla zcela impulzivně a myslela jsem si, že stejně rychle jako v mé hlavě vznikla, taky vyšumí do ztracena. Je tady však mnoho náznaků mezi řádky, které odkazují, že by něco takového bylo možné a já jsem odhodlaná se s vámi tedy o tuhle svou teorii podělit.

 Asi vám v Dvoru mrazu a hvězd neunikla Rhysova starost o Tamlina. Za to vám možná unikl možný význam Lucienovy věty při rozhovoru s Feyre. Kdo by ji taky bral na zřetel, pokud nezná mou teorii? xD

"Můj vztah s ním skončil."

"Tvůj možná ano, ale Rhysův ne. A uděláš dobře, když to svému druhu připomeneš."

- str. 158, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Hlavně na mě nechoďte s tím, že vladaři musí táhnout za jeden provaz. Musela bych vám pak totiž připomenout, že Feyre je taky vladařka.

  Jak víme, Lucien je Tamlinův nejlepší přítel a vždy se při něm snažil stát, i když tím ublížil své přítelkyni Feyre. Byla to holt pro něj Sofiina volba. Jak už to tak mezi přáteli bývá, hodně o sobě vědí - možná i nějaká ta tajemství.

  Já si myslím, že tahle Lucienova věta (viz. citace) má hlubší význam. Jistým způsobem ji vybízí, aby se svého druha na něco zeptala/něco mu připomněla.

  Není nikomu z vás divné, že Tamlin odstrkuje svého nejlepšího přítele, který má o něj zájem a starosti i po tom všem, co se stalo, ale když přijde Rhys nechá ho uvařit mu večeři? A co z druhého úhlu pohledu, není divné, že měl Rhys starost o Tamlina a osobně se postaral o to, aby Tamlin měl co k jídlu a třeba si to nešel někam skočit? Dejme teď stranou ty řeči o ochraně smrtelníků a padlé zdi.

   Autorka nám nezapomíná každou chvíli připomínat, proč vlastně Tamlina nemáme mít rádi - co všechno hrozného napáchal... Pro připoměnutí: nechal svého otce a bratry aby zabili Rhysovu matku a sestru, a pak je tady ta velká haló záležitost s Rhysovou družkou Feyre, kterou držel zavřenou ve svém domě proti její vůli no a celkově to bylo celý na hlavu. Však si to všichni ještě živě pamatujeme...

  Nechápal, že NE je NE. Pak uzavřel smlouvu s největším padouchem téhle série a vpustil přes svůj dvůr do Prythianu nepřátelskou armádu. Tahle armáda taky stihla ještě předtím zmasakrovat mírumilovný a snad po všech stránkách dokonalý Velaris.

  Jo a díky Tamlinovi jsou teď taky z Feyřiných sester víly a obě kvůli tomu zřejmě hrozně trpí. Páne jo, ten toho má na triku ale hodně...

  Jenže, co když má tohle autorčino připomínání a vypočítávání Tamových prohřešků za cíl vyvolat po dočtení ACOFAS otázky?  - Jakou má sakra logiku a smysl tahle, na první pohled nepodstatná, děj vyplňující scéna ukazující Rhysovu zřejmou starost o postavu, která našim hlavním oblíbeným postavám způsobila nesčetné rány, které se možná nikdy nezcelí?

 Vzpomeňme si na Rhysovo machrování, že když se ze dvou stane druh a družka, první týdny, měsíce a ne-li roky to nebude mít družka se svým druhem jednoduché. Z druha se totiž stává žárlivý bastard, který nejde pro ránu daleko. Rhys jistě nezapomněl, co Tam provedl jemu a jeho družce. Jenže najednou je Rhys na Jarním dvoře, v Tamlinově domě a připravuje mu večeři.

"Věděl, že s Tamlinem spím, ale nedal mi to nijak najevo." - str 530, Dvůr mlhy a hvězd

 Když už jsem nakousla to Rhysovo machrování a že druhové se chovají na začátku jak žárliví bastardi... Jak tohle Rhys sakra vydržel? O svém poutu s Feyre věděl od konce prvního dílu. Že by v tom potencionální pouto carranam sehrálo svou roli?

 Dokonce i Suriel věděl o Feyřinem poutě. Přeci jen, bytosti jako on jsou loveni, protože znají odpovědi. Feyre se sice nikdy na otázku, jestli má vůbec nějakého druha neptala, Suriel ale informaci o tom, že nějakého má, přeci jen vypustil, ale až v druhé knize. Schválně si připomeňme, pro tuhle teorii, zajímavý myšlenkový úryvek z prvního rozhovoru mezi Feyre a Surielem, který proběhl v první knize.

"Přes všechno, co Suriel prozradil, přes jeho příkaz, abych se přestala vyptávat a zůstala s Tamlinem, mi v hlavě zněla slova: jeho lidská žena." - str. 139, Dvůr trnů a růží

"....drž se v jeho blízkosti a budeš žít, dokud se vše nedá do pořádku." - str. 140, Dvůr trnů a růží

Moje poznámka: "Jeho lidská žena"? - Hmmm... Zajímavé.

 Ano, možná jde jen o to zabránit hororovému scénáři, který by mohl pro smrtelníky nastat, jak už bylo nastíněno. Přece jen nějaké ty vzpoury jsou na obzoru, zeď padla a komunita víl není stoprocentně friendly.

 Jenže, co když se věci mají opravdu úplně jinak a Rhys se vydal na Jarní dvůr za svým věčným sokem z trochu jiného důvodu. A nemyslím svědomí nebo starost o bližního svého. Přece jen nezapomínejte na mojí namítající otázku, proč si Tam nechal pomoct od Rhyse (se kterým se podle všeho nepředstavitelně nenávidí) a ne od Luciena? Naznačoval Lucien něco, když Feyre vyzval ať Rhysovi připomene jeho vztah s Tamlinem? O jakém vztahu to vlastně mluvil?

 Položte si otázku: Co víme o minulosti těhle dvou?

"Tamlin byl mladší než já. Narodil se, když začala válka. Ovšem po ní, když už byl dospělý, jsme se seznámili při dvorských povinnostech... Zdál se být slušný na to, že byl vladařovým synem... Tamlinovi bratři byli ale stejně zlí. Ještě horší. A věděli, že Tamlinovi jednou připadne titul. Jako poloviční Illyrijec, který musel dokázat, že je svého postavení hoden, jsem chápal, čím si Tamlin procházel, a spřátelil jsem se s ním. Vyhledával jsem ho, kdykoli jsem se dostal pryč z válečných ležení nebo dvora..."

"Věděl o tom někdo?"

"Cassian a Azriel o tom věděli... Stejně tak má rodina. A nesouhlasili s tím...

Tamlinův otec se tím - a mnou - cítil ohrožený..."

-str 472, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Proč tohle přátelství všem tak moc vadilo? Proč se cítil Tamlinův otec ohrožený?

Poznámka od TheDavanity: Všimli jste si toho důrazu na slovem TÍM?

  Podle všeho byli tihle dva dobří přátelé ve zbrani než se stihlo všechno náramně pokazit...

"Prozradil otci a bratrům, kde na mě má sestra a matka budou čekat,

a neudělal nic, aby jim pomohl, když je vraždili." - str. 91, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Jak to Tamlin mohl vědět? Je taky zvláštní, že když Rhys o dvě stránky dál opouští Jarní dvůr necítí hněv ani zlobu, nýbrž podivnou prázdnotu.

  A jak už víme z Dědičky ohně, někteří spolubojovnící mají mezi sebou pouto carranam. Ve Skleněném trůně umožňuje tohle pouto aby si dva vílí bojovníci propůjčovali magii.

  Proč by však tihle dva nemohli mít, vzhledem k jejich minulosti, podobné pouto?

  U teorie o sestrách Archeronových jsem poznamenala, abyste nezapomněli na událost, kdy na Nestu nefungovala magie. - Asi si teď klepete na čelo, jak to s tímhle souvisí. Odpovězte mi však na jednu prostou otázku... Dokážete vyjmenovat schopnosti vládců Prythianu? Vlastně bude stačit, když si zodpovíte, jakou schopnost má Tamlin a jakou Rhys.

  O Tamlinovi víme, že jeho schopností je přeměna. Rhys zase umí číst v myslích. Hodně slýchám otázky typu: "jak je to teda s těma křídlama - mají je všechny víly?" Já sama si však lámu hlavu s otázkou: "Umí všechny víly klamat mysli ostatních napřiklad s tím, že si nemají dělat starost s tím, kam zmizela jejich sestra?" Podle všeho co víme, totiž Tamlin ovlivnil mysl Feyřiny rodiny, aby si o ní nedělali starosti. To u Nesty záhadně nefungovalo. Může tedy Tamlin také ovlivňovat myšlenky jako Rhys? A pokud ano, proč toho v průběhu série nevyužil?

"Hlasem hlubokým, tlumeným a krutým jako spáry, které se mi vytvořily na konečcích prstů, krutým jako úchvatná tíha mezi mými lopatkami..." - str. 486, Dvůr mrazu a hvězd

Moje poznámka: Ilyrijci nemají spáry na konečcích prstů. Až na Rhyse. A Tamlin? - ten několikrát vystrčil drápy. Náhoda?

 Tamlin aby někomu vlezl do hlavy? - Všichni víme, že tohle je blbost. Takže tady opět nastupuje moje vysvětlení, že tihle dva sdílí pouto carranam, které jim umožňuje propůjčovat si schopnosti. Zatímco Tamlin může sem tam ovlivnit něčí mysl, Rhys může nechávat svá křídla doma ve skříni.

 Tím "doma ve skříni" narážím na Tamlinovu schopnost přeměny, kterou by v případě pouta carranam s Rhysem sdílel. Přeci jen, to že má Feyre křídla není darem od Rhyse, ale právě od Tamlina. Proč by tedy Rhys nemohl mít od Tamlina "dar" občas křídla odložit a vypadat jako obyčejný vílák?

  Jenže pokud je nějaká šance, že je tohle všechno pravda, proč se s tím Rhys své družce nesvěřil? Možná ji nechtěl zatěžovat? Jenže, to je celkem chabá výmluva...

  Nebylo by to poprvé, kdy přátelství dvou mužů zpřetrhá žena. Konec konců to přiznává i sama Feyre:

"Rozkol mezi nimi jsem vyvolala já. To moje ruce rozervaly jejich svět."

- str. 157, Dvůr mrazu a hvězd

  Jedno je jisté, tihle dva mají společnou minulost a možná ještě nějakého toho kostlivce ve skříni.

 Možná si říkáte, že je tady až moc opakování vzorců. Chaol z Trůnu se stal osinou v zadku a debílkem, kterého nemůžeme vystát stejně jako Tamlina. Já teď tvrdím, že sestry Archeronovy jsou nositelkami stejného dědictví jako připadá Elide a Rhys s Tamem mají stejné pouto bojovníků jako Aelin a Jeřáb (Rowan) v Dědičce stínů. Šílené, co?

 Pokud jste se dočetli až sem, děkuji za vaší pozornost. Chápu, když se mnou nebudete souhlasit a budu ráda pokud mě upozorníte na nějaké případné nesrovnalosti (jen prosím odkazujte na knihy, stránky a dějové pasáže) ať si to můžu kdyžtak případně opravit. Já sama miluju podobně šílené teorie ke svým oblíbeným seriálům a filmů. Kdo mě z mých přátel dobře zná, ví že teorie nemám jen k dílům Sarah J. Maas. Jsem holt knihomol, snílek a malý/velký teoretik. Jo a taky prokrastinuju :D

 Za psychickou podporu po dobu psaní téhle šílenosti děkuju své dobré kamarádce TheDavanity.

Nadchl vás tenhle článek? Chtěli byste abych vám prozradila své další (šílené) teorie, které k Sarah J. Maas mám? Dejte mi vědět v komentářích...