Superholky: My holky z městečka s Wonder Woman vibes

Autorka: Anna Marie Kyšová | Rok vydání: 2018 | Nakladatelství: Epocha

Anotace: Existuje spousta příběhů o superhrdinech. Většinou žijí v New Yorku a mají úžasné superschopnosti, které získali fascinujícím způsobem – Superman přiletěl z jiné planety, Spidermana kousl radioaktivní pavouk, Kapitán Amerika byl vylepšený tajemnou technologií a Wonder Woman je dokonce dcerou boha a královny Amazonek. Když je váš táta bůh, nebo dostanete radioaktivní mutagenní sérum, tak je vlastně dost snadné být superhrdinou. Jenže jsou superhrdinové, kteří nemají vůbec žádné superschopnosti, ani spoustu peněz jako Batman nebo Ironman, aby si vyrobili skvělé obleky a vybavili se spoustou úžasných technických vychytávek. A právě o takových superhrdinech je náš dobrodružný příběh.  Pardon, vlastně o superhrdinkách. Protože jde o dvě holky. A věřte nám, když se do toho pustí, běhal by z nich mráz po zádech i samotnému Hulkovi.

Žijeme v době, kdy všichni sledují všechny sociální sítě, diváci udávají televizní trendy a čtenáři čtou knihy všech možných žánrů bez obav z toho, na koho daný titul cílí. Dnes už to taky není jen o tom, že knihy musí být nutně z papíru.

Technologie jdou kupředu a tak už nějaký ten pátek lidstvo nemusí kácet stromy (i když to samozřejmě pořád dělá). Máme čtečky pro elektronické knihy nebo audio nahrávky, které můžeme přehrávat na libovolném přehrávači. Ani já jsem neodolala a v poslední době si pár audioknih poslechla. Hlavním důvodem bylo to, že současně můžete dělat i něco jiného. V mém případě třeba pracovat.

Naposledy jsem poslouchala audioknihu Superholky od české autorky Anny Marie Kyšové. Tahle kniha cílí na mladší čtenáře a obsahově míří hlavně na dívky z řad posluchačů. Hned z počátku musím přiznat, že mě zamrzelo jak dětská kniha přilévá do mašinerie, v dnešní době snad trendového, motání dětských hlavinek s otázkou gendrové rozdílnosti a dělení.

Pokud nevíte, o čem mluvím, dovolte mi uvést příklad z praxe viz. "polévky pro holky" a "polévky pro kluky". Proč je třeba už od mala dělat rozdíly mezi tábory rozdílných pohlaví na tak banální věci jako je polévka z pytlíku? Jenže, co když chce holčička tu "klučičí polévku", protože je to vývar a ona ho má radši než rajskou? Nebo co když "pro kluky" už vyprodají a chlapečkovo ego utrží ránu, protože z "dětských" (k tomu genderově rozdílných) polévek, na něj zbyla už jen ta holčičí? Není to už tak ponižující? A co víc, že takovouhle ptákovinu musí řešit už malé děti?

Autorka si možná trochu naběhla, když svou cílovou skupinu zkrátila o polovinu. Přeci jen, hromada kluků miluje superhrdiny víc než holky.

Hlavní hrdinky téhle knihy, jsou ale tak trochu tomboyky - což je po bez přestání opakovaných něžných princeznách příjemná změna. Lia Dešťová a Naty Šampónová jsou spolužačky a shodou okolností zároveň i nejlepší kamarádky. Obě sportují a mají jiný cíl a starost než být nejoblíbenějšími holkami ve třídě. Musí totiž přijít na kloub ukradené kabelce s plyšovým tygrem. Tahle zápletka zní pro dětskou knihu celkem atraktivně, bohužel mě osobně občas štvalo chování některých postav a vím, že byl záměr aby čtenáře štvalo.

Lia a Naty jsou v jednu chvíli s to umlátit lupiče k smrti, ale vzápětí jedna vyděšeně pláče, že přišla o plyšového tygra, který pro ní byl velice důležitý. Příběh obsahuje více extrémních protikladů a bohužel nebo bohudík je na úkor toho místy až komický.

Jejich rodiče vůbec na přepadení nereagují - ve smyslu, že by měli strach o psychiku dívek (tady narážím na to chování postav). Prakticky okamžitě po výslechu na policii, dívky zůstanou samy a uspořádají přespávačku. Z časového horizontu, se jedna ani nestaví doma aby přesvědčila rodiče, že je v pořádku a oni si o ni nedělají starosti. Nemluvě o tom, že jejich třídní učitelka by v minulém století nejspíš byla léčena s hysterií.

Co se týká zpracování audioknihy, za normálních okolností mám intonaci hlasu ráda. Jenže se obávám, že u dětské knihy může mít právě intonace hlasu negativní feedback od cílové skupiny. Žádné dítě nemá rádo, když se s ním jedná jako s dítětem, takže si nedovedu představit jak nějaký malý adolescent jednadvacátého století ocení "ťuťu ňuňu" hlas. Na druhou stranu mě stále se měnící tónina hlasu držela soustředěnou.

Jako celek je však audiokniha o kratší stopáži a tak ideálně sedne malým superhrdinkám. Dějově je příběh těžce představitelný, ale dejme tomu, že na to dítě 21. století naletí. Možná i po vzoru zmlátí lupiče :D

Pokud se do příběhu Superholek budete pouštět, je třeba se oprostit od "co na to mé racionální, rozumné a dospělácké já" a brát autorčino vyprávění s nadhledem. Lia a Naty nejsou 100% typické hlavní hrdinky a věřím, že budou sympatické nejedné mladší čtenářce.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Audiotéce.

Superholky zakoupíte zde.

Co vy a audioknihy? Doporučili byste mi nějakou?