Na obtíž: Než jsme se poznali, měla jsem tě radši

Autorka: Colleen Hoover | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Yoli  

Anotace: Vossovy byste jen stěží označili za „normální“ rodinu. Žijí ve zrekonstruovaném kostele, máma, která se ještě nedávno léčila z rakoviny, bydlí v suterénu a otec je ženatý s její bývalou ošetřovatelkou. A pak je tu Merit. Merit Vossová sbírá trofeje, které nevyhrála. Je to podivný koníček, pro ni má ale zvláštní význam. Když se vydá na garážový výprodej, aby pátrala po svém novém úlovku, místo trofeje tam narazí na Sagana. Jeho osobnost, humor a odzbrojující optimismus jí okamžitě učarují. Dalo by se skoro říct, že je to láska na první pohled. Dokud Merit nezjistí, že Sagan je tak trochu… zadaný. Samotářská Merit se po tomhle zjištění uzavře ještě víc do sebe. Jako by svůj život i svou podivínskou rodinu sledovala zdálky. Dokud neodhalí tajemství, které jí žádná trofej nikdy nevynahradí… 

Nebude to snad ani moc velká nadsázka, když Colleen Hoover označím za všemi milovanou autorku. Neznám nikoho z těch, kdo ji četli, a její tvorbě bezmezně nepropadli. Už i já měla tu čest. Pár roků zpátky se mi do rukou dostala Odvrácená tvář lásky, která mě naprosto uhranula a pořad tajně doufám ve filmovou adaptaci, o které se dřív hodně diskutovalo. Já vím, je to trochu nahraně, aby knihomol chtěl filmovou adaptaci, ale to je téma na jiný článek. Mimochodem, český překlad Odvrácené tváře lásky hlásí dotisk!

"Nejenže mě zvláštní věci přitahují. Taky se mi stávají."

Na obtíž je moje oficiálně druhé setkání s autorkou a očekávání byla velká. Zpětná vazba české audience snad až na jednu výjimku 100% pozitivní. Nemělo to mít žádnou chybu a přesto u mě malá chybka nastala. Nebo spíš větší. Error. Připravte si kameny aneb Bářino lynčování začíná být předmětem hlavní otázky dne.

Meritina rodina má k dokonalosti hodně daleko a hlavní hrdinka se na místě, které by ji mělo být útočištěm necítí ale vůbec dobře. Jedním z faktorů je asi samotný fakt, že bývalý kostel čistě a jednoduše nemůže být opravdovým domovem. (Historka o tom, jak ke kostelu přišli, také stojí za to.) Druhou věcí je, že v suterénu žije její matka Victorie, která odtamtud už pár roků nevystrčila paty a v samotném domě kraluje její macecha, shodou náhod také Victorie, která byla ošetřovatelkou jejich matky.

"Tolik lidí sní o tom, že budou žít v domě za bílým laťkovým plotem. 

Jenomže netuší, že něco jako dokonalá rodina neexistuje, 

bez ohledu na to, jak dokonale bílý ten plot je."

Sorta věřících, co v okolí žijí je nemůžou cítit kvůli tomu, že takhle hanobí boží obydlí. Meritin bratr Utah je pak popichuje ještě tím, že na venkovní tabuli vypisuje různé zajímavosti. Věřící by na mě ovšem zaručeně vzali vidle, kdyby věděli, že Merit zdobí sochu Ježíše k obrazu svému. Utah, ale není jediný Meritin sourozenec. Nesmíme taky zapomenout na její dvojče Honor. Nikdy se nepočítalo, že se do rodiny narodí dvojčátka a tak byla Merit vždycky tak trochu navíc. Nejoblíbenějším dítětem ovšem zůstává v téhle rodině malý Moby.

Kniha začíná v momentě, kdy si Merit kupuje trofej. Je to taková její vlastnost - sbírá trofeje, které nikdy nevyhrála. V obchodě však narazí na kluka a chemie mezi nimi pracuje už na dálku, kdy se vlastně jen pozorují. Merit pak čeká šok, když se k ní chlapec vydá a jen tak ji políbí. Až později ji dojde, že si ji spletl s její sestrou Honor. Honor - krásnou, oblíbenou, populární a dokonalou. Honor je přesný opak Merit. Větší šok však přichází o pár stran dál, kdy se dozvídáme, že Sagan už nějaký ten den bydlí v jejich domově. Merit poprvé v životě začíná sestře něco krutě závidět.

"I když se snažíte, jak nejlíp umíte, 

všechno vždycky nedopadne tak, jak byste si přáli."

Čtenář potkává Merit v opravdu zvláštním období jejího života. Zatahování školy. Riskování a dělání špatných rozhodnutí už jen proto, že se to přeci může zajímavě vyvinout. Kradení a hromadění léků... Tajemství a vztek, které se v ní za celý život hromadí, začínají eskalovat. Brzy možná dojde ke katastrofě. Ach ty tajemství...

Autorka v knize načala hned několik vážných témat. Já říkám, škoda, že se to pokusila sfouknout za pouhých 300 stránek. Už jen hlavní téma nefungující rodiny mi bylo dost blízké a na knihu mě nalákalo. Colleen Hoover dobře poznamenala, že největším problémem v rodinách je, když spolu lidé nemluví. Často tak dochází ke zbytečných příkořím a špatnému pochopení pro činy toho druhého.

"Někdy uvízneš v rodině, kde všichni dělají jednu botu za druhou

 a nikdy se za to ani neomluví, ani za to nemusejí platit."

Můj problém s knihou je, že celá rodina Vossových mi byla nesympatická. Kdyby Merit přejelo auto, bude mi to jedno a celkem se divým, že feministky nedělají kolem téhle knihy větší haló. Vlastně jen stačí, když jste propagátory self love a měli byste mít s touhle knihou taky problém.

Sagan sice přinese do Meritina stereotypního upadajícího života trochu povyražení, ale zase tak růžové to není. Kromě toho, že to celé až moc voní instalove, ji Sagan stihne nazvat mrchou a to ne jen jednou. Pokud máte už Colleen načtenou, moc vás vývoj téhle dvojce nepřekvapí. Mně osobně začal vadit v momentě zlomu, kdy je Mer s to začít opravdu žít a snažit se, ovšem ne kvůli sobě, ale právě kvůli Saganovi.

"Třeba jsi ho stvořil jako mou spřízněnou duši, 

a protože jsme s Honor stejné, jeho duše zaváhala a zamilovala se do ní."

Na tom z poloviny není na první pohled nic špatného, nicméně fakt, že se znají jen dva týdny to trochu kazí. Neměla by chtít začít opravdu žít hlavně kvůli sobě? I samotná Merit je z toho trochu překvapená a poprvé v životě si pokládá otázku, jestli za to nemůže Bůh. (Tuhle otázku si očividně klade i pár čtenářů včetně mé maličkosti.) Když nic jiného, alespoň našla počátek své cesty k víře.

(Nejspíš) instantní láska. Obhájení nevěry - první kniha, kde nevěra je obhájena a rodina dál funguje. Vyřešení závažné psychické choroby po vzoru starověkých řeckých her - prostě tam na scénu pustíme kladkostrojem Boha. Aby to bylo friendly tak z postavy, která přefikla už několik stovek žen, uděláme najednou bisexuála... A je toho víc. Všechno v jedné knize, na 300 stranách a SPOILER ještě se to s optimismem "vyřeší". - Ty uvozovky jsou správně. Já s tím prostě nesouhlasí.

"A bylo to tady. Okamžik pravdy. Završení."

Nikdy jsem nezažila tak moc ignorantské lidi, kteří svou samo zahleděností a myšlením v malém měřítku zvládnout dokonce i zabít, ale autorka to zabalí tak, že je to vlastně happyend a ještě máme být mi čtenáři šťastní. Stačila by jen trocha pozornosti, jenže rodině Vossových už asi není pomoci. Lituji jen Merit. Podle mě se nechala velice snadno uchlácholit hodně chatrným vysvětlením toho, co přesně se stalo, když se poprvé se Saganem setkali a on žil v tom, že je to Honor. Teď to asi nedává smysl, ale jestli knihu budete číst, zkuste se nad tím prosím zamyslet.

S největší pravděpodobností budete knihu po přečtení milovat. Je to Colleen Hoover. I když hodně lidí tvrdí, že trochu jiná. Nevím, čím přesně myslí "jiná". Je však pravda, že Na obtíž mi opravdu svou druhou půlkou nesedla a je mi jasné, že většina se mnou nebude souhlasit. I když se to tak nemusí jevit, první půlku jsem si opravdu užívala (přestože Merit jsem ani tehdy úplně v oblibě neměla).

"Kdybych věděl, jak to je, nikdy bych tě nepolíbil."

Zopakuji to, co už několikrát zaznělo. Pokud s autorkou začínáte, tak prosím rozhodně s jiným titulem něž je Na obtíž.

Četli jste něco od autorky? Pokud máte přečtenou knihu Na obtíž, jaký je váš názor?

Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Euromedia a Knižnímu klubu. Knihu zakoupíte zde.