Honest Guide Praha: Pár tipů, kam v létě vyrazit

Nevím jak vy, ale já se letos v létě neplánuji vydat někam k moři, ani udělat roadtrip napříč státy V4řky a natož někde v lese tábořit s veverkami.

Bohužel, mým studentským létům odzvonilo a jakožto pracující člověk jsem ráda, že si urvu alespoň dva týdny volna v kuse. O to hůř, že dělám v týdeníku, kde práce jen tak nestojí a musíme reagovat na aktuální události. Díky bohu, léto je u nás v práci ve znamení o něco klidnějšího tempa, protože většina obyvatel našeho státu prostě odjede podnikat jednu ze tří výše zmíněných aktivit.

Jelikož nejsme s to se u nás v rodině domluvit na společné dovolené, zatím to vypadá, že zkejsnu doma a budu dohánět (čtěte prokrastinovat) nad věcmi, které nejsou důležité a proto jsem je neudělala už normálně v průběhu roku. Přesto jsem se rozhodla, že se trochu hecnu a může za to hlavně kniha Honest Guide Praha. Přece jenom, tu Prahu mám od domova co by kamenem dohodil - myšleno doslovně.

Možná i samotní Pražáci budou překvapeni, co mají pod nosem a s velkou pravděpodobností dennodenně míjejí. Věřte mi, v hlavním městě jsem žila většinu svého života. Poprvé jsem se o tomhle projektu Janka Rubeše a Honzy Mikulky dozvěděla skrze online pořad na jedné nejmenované streamovcí stránce. Už tehdy to na mě mělo skvělý wow efekt. S přehledem však můžu říct, že jejich knížka je pro mě o něco přehlednější a hlavně mám všechno hezky na jednom místě a ve skvělém grafickém provedení.

Když bych měla naplánovat plnohodnotný výlet Prahy podle Honest Guidu, začala bych pěkně brzy ráno. Jak je v knize psáno: "Do Prahy přijedou každý rok miliony turistů. Podle oficiálních čísel je to asi 10 milionů... A na ulicích je to opravdu vidět. Je to vidět tak moc, že přes turisty nespatříte většinu památek a ulic." Jeden z mnoha typů autoru je si ráno přivstat a projít si Královskou cestu, která začíná u Prašné brány a končí na Pražském hradě. Turisté jsou prý totiž lenoši a tak na Karlově mostě uvidíte pouze focení pěti korejských svateb. "Trošku bizár," komentují autoři. Dobrou snídani bych si pak dala ve vyhlášeném Café Louvre a nebo SmetanaQ.

Moje maminka na mě už nějaký ten čas naléhá, že se musím alespoň jednou v životě projet páternosterem. Byla to celkem ironie (a znamení), že i o něm se autoři v knize zmiňují. Kdo by nevěděl jedná se o starý druh výtahu, který nezastavuje a musí se do něj za jízdy "naskočit". Nevím, jak vy, ale já mám z výtahů respekt, takže tohle by byla celkem adrenalinová výzva. Jedna z budov, ve které se nachází, je pražský magistrát, který je volně otevřen veřejnosti.

S Českou poštou máme asi všichni problémy. Její služby jsou čím dál horší a taky dražší. Věřte mi, už jsem zažila, že jednomu pánovi v Praze došli po hodinovém čekání nervy a začal tam vyřvávat, jestli si myslej, že je to normální takhle dlouho ho nechat čekat. Pražským poštám se tak vyhýbám dvojitým obloukem. Strávíte tam podstatnou část svého života. Jako národ bychom na to měli mít i kolonku v seznamu, kolik hodin člověk strávil za život spánkem, sledováním seriálů, čtením, prací... a pak někde na konci konečně kolonka "čekáním na poště". Nicméně, hlavní pošta v Jindřišské je po stránce architektury prý překrásná a stojí za to tam jen tak zajít a trochu té novorenesančnosti nasávat.

Miluju kina. Nejčastěji do nich chodím sama, ale moc mi to nevadí. Nikdo se mě během promítání na nic neptá, nemusím se stydět, že můj doprovod usnul a chrápe na celý sál, nebo že světlo z displaye jeho mobilu ruší ostatní diváky. Nicméně, je to už nějaký ten pátek, co jsem byla v kině, které nemá pobočky skoro na každé stanici metra (trochu nadsázka, ale co). Ty "menší" mě vždy upoutají o něco víc. Jsem celkem velká ostuda, že jsem ještě ani jednou nebyla v kině Světozor nebo Oko. Určitě to chci napravit!

Na oběd nejčastěji končím ve fastfoodu, co se výletění po Praze týká. Ovšem HG mě nalákal na to, zajít si na oběd do Kafe Damu. Je to tedy spíš studentská kavárna, která se večer mění v bar. Skvělým faktem zůstává, že ceny jsou lidové, i když se vlastně nacházíte v centru, kde jinak. láhev vody stojí stovku. Když už jsem, ale načala to téma barů, celkem mě láká Čili bar. O jeho existenci jsem se dozvěděla poprvé právě z knihy. Pokud si pamatuji dobře, podmínkou je si zde objednat minimálně tři panáky a ty jsou fakt hodně pálivé. No, zkusit se má všechno.

Galerie miluju a v DOX už jsem jednou byla, pokud se nepletu. Je to, ale už dost let zpátky. Nezmínit ji, by byl zločin. Co se umění týká a když připojím i moje milované Star Wars, je až téměř mou fanouškovskou povinností dojít se kouknout na legendárního R2-D2, který stojí v parku Folimanka.  

Jak vidíte, mám ještě co dohánět. V krátkosti ještě zmíním projekt Rekola, nezapomenutelný výhled na Prahu z první zahrádky Na hradbách na Vyšehradě, Skautský institut na skvělé adrese, Střelecký ostrov a Vnitroblok. Pokud vás lákají přece jen spíš památky a historie určitě byste stejně jako já měli navštívit palác Coloredo-Mansfeld.

Uznávám, že moje tipy toho, co mě v knize zaujaly jsou spíše bohémské, ale takový je vlastně celý Honest Guide. Autoři nikde přímo nezmiňují adresy, no stejně poskytnou dostatečné množství informací pro to, abyste byli s to dané místo najít. Kromě míst dávají i rady na co si dát v hlavním městě pozor. Kniha neobsahu zbytečné řeči okolo. Je přímá, stručná a po grafické stránce skvělá.

Jaké plány na léto a dovolenou máte vy?

Za poskytnutí knihy děkuji AlbatrosMedia. Knihu zakoupíte zde.