Princezna popela: Nejhorší kniha roku 2019?

Autorka: Laura Sebastianová | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: CPress
Anotace: Princezna. Vězenkyně ve vlastním paláci. Zotročený lid. A nezlomná vůle bojovat do posledního dechu.“  Deset let bezmocně přihlížela, jak uchvatitelé drancují její ostrov a zotročují jeho obyvatele. Mezitím dospěla a uvědomila si, že je její svatou povinností bojovat do posledního dechu, i když to někdy znamená zradit a především nemilovat.

Věřte nebo ne, ale samotná anotace téhle knihy je lepší než její obsah. Alespoň pro mě. Ne, že by mě kniha nebavila. Pravda, nebavila. Větší problém však nastává v mém vztahu k hlavní hrdince princezně Theodesii. Vezmu to ale pěkně popořadě.

"V zemi bez královny je povinností princezny povstat a zachránit svou zem."

Bylo nebylo, existovalo jedno ostrovní království jménem Astrea, kde lidé čerpali moc z vzácných magických kamenů, které vydolali ze samotné hlubiny svého malého kontinentu. Vládla jim krásná a hodná královna, která měla dceru Theodesii. Jenže se na horizontu objevil zlý nepřítel - nepřátelská armáda Kalovaxianů v čele s císařem. Nastala válka, kterou Astrea prohrála. Kdo nepadl, byl zotročen. Jenže Kalovaxianům kameny byli k ničemu. Pouhé pozlátka a doplňky, které jim nepropůjčily ani zlomek své moci. Za deset let krutovlády z národu, kdysi mocného a vyspělého, čítajícího sto tisíc obyvatel, zbylo jen dvacet tisíc ztrápených duší a v jejich čele jako symbol princezna popela.


Ano, na scénu teď v mém vyprávění opravdu přichází princezna Thea a bože chraň... Jestli mi tahle kniha něco dala, je to hrdinka, kterou nemůžu naprosto vystát. Theo mi přišla strašně roztěkaná v tom, co vlastně chce a její neustálé opakování stejných myšlenek mě na samém začátku knihy přivádělo do nepříčetnosti. Co si ale budeme, nejspíš za to může spíš sama paní autorka a její nezdravá obsese bičováním.

"Slibuji si, že jednoho dne budu sledovat, jak všichni shoří."

Theodesia, nebo Thora, jak ji donutili si říkat, je rukojmím císaře a den co den už deset let čeká na záchranu. Utápí se v sebelítosti a bojí se skoro i dýchat. Ve všem kolem ní, ve všech událostech, vidí karabáč. Myslím, že je několik způsobů jak na ni čtenář může nahlížet. Můžeme vzít v potaz, že Thea je po letech psychického a fyzického týrání labilní a pološílená. Nebo to naopak nejsme s to překousnout a to je přesně můj případ. Taky se může stát, že vám hlavní hrdinka připadá úplně v pořádku... Což si upřímně nedovedu vysvětlit.


Můj další problém, který s touhle knihou mám, se týká jmen. Na scéně se poměrně brzy objevuje Blejzr. Jeho jméno zní v knize trochu jinak a i se jinak píše. Mně ale nejde přes jazyk, jako většina názvů, které autorka vymyslela. Uznávám, že můžu být jediná, kdo má tento problém. Termíny (přejmenování), které v kontextu s knihou používám, jsou následující: Artemis a Heroin, Apollón, Karokraxie a Aspérie, Theon,... (Schválně, pokud jste knihu četli, tipněte si v komentářích kdo je kdo xD )

"Možná všichni panovníci musejí být částečně zrůdy, aby přežily."

Blejzr je Theodesin kamarád z dětství, který si také mnohé vytrpěl. V knize hraje typickou roli "prince na bílém koni". Je tedy zcela "logické", že Theodesia, která už deset let čeká na záchranu, jeho pomoc odmítne. Místo toho si uvědomí, že ona je spasitel, který všechny zachrání. I když ji její přítel ujišťuje, že není moc lidí, co by bojovalo po jejím boku, Thea má svou pravdu (nesnáším lidi, co mají svou pravdu a nejsou s to přijmout nebo se byť zamyslet nad názorem druhého) a doslovně ho přesvědčuje, že to ona "je nejlepším vojákem, jakého má". Cítí se naštvaná, když ji kluk, co má skutečný přehled upozorňuje na chyby v jejím pláně, který beze srandy vymyslela z minuty na minutu někde ve sklepě. Když už to začíná být trapné, zkusí Thea měření v čůrání - její "vychloubání" se, že toho zlého zažila daleko víc než Blejzr je k smíchu a nemístné. (Bohužel, tohle měření se opakuje a ne vždy pouze z iniciativy samotné Thory.) Asi je vám jasné, jakým směrem se následně příběh ubírá...


Stejně ale ještě podotknu jednu úsměvnou situaci, kdy princezna nabídne, že bude donášet informace na císaře a na prince Soréna. Když se ji Blejzr zeptá co mnu o nich ona může říct, není schopna jediného slova. Tedy, zcela popravdě, něco z ní vypadne, ale je to na výsměch. Jako by se o nich nic za posledních deset let, co s nimi žila pod jednu střechou, nenaučila. Tady bych s tím hejtěním asi radši měla končit, i když materiálu a úsměvných situací z mé nejhorší přečtené knihy za rok 2019 je požehnaně.

"Nezůstalo ze mě nic, co by se dalo spálit."

Autorka se seč mohla snažila vystavit nový fantasy svět se svou kulturou a mytologii. Vše pro mě ale zazdila sebezahleděnou a místy povýšenou hlavní hrdinkou a stále se opakujícími se myšlenkami a větami. Opakování matka moudrosti, tady pro mě působilo spíše úsměvně. Bereme-li v potaz, že se jedná o úsměv Jokera z DC univerza. Nevím, jestli za to může překlad, ale místy jsem si kladla otázku, zda náhodou Thea nemá rentgenové vidění, když vidí výraz lidí co stojí za zdí, či zda Blejzr není pes, když poměrně často kolem strany sto vrčel. Thea ho nezná dohromady ani 24 hodin a přesto začne čtenáře najednou poučovat jak hádky mezi nimi chodí. V ten moment přichází na řadu facepalm. Je to jiný člověk, než jakým byl před deseti lety - kdy jste oba byli ještě děti. A těch průserů je dámy a pánové požehnaně. Vývoj hlavní hrdinky stagnuje a některým věcem jejich důvěryhodnost prostě nemůžete, jako zdravý čtenář, věřit.


Komu bych tedy knihu doporučila? Je vám náct, máte přečtené všechny možné YA fantasy a hledáte co dál... Radši si to půjčte v knihovně. Pokud jste měli velký problém s DIMILY, tak tuhle knihu NEDOPORUČUJI. Zcela upřímně bych asi radši louskala druhý díl DIMILY, než Princeznu popela. Kniha se mi nečetla vůbec snadno a mojí pozornost poutalo spíše raději vše v mém okolí. Plusové body snad můžu dát už jen za krásnou původní obálku.

Druhý díl série, Vládkyně kouře, by se českého překladu měl dočkat ještě letos a já ho rozhodně číst nehodlám. Čelo mě z věčného fejspalmování bolí ještě teď. Stejně však děkuji za poskytnutí knihy AlbatrosMedia. Pokud chcete riskovat, knihu zakoupíte zde.
Četli jste Princeznu popela? Už máte favorita na nejhorší knihu roku 2019?
Dejte mi vědět v komentářích.

Komentáře

  1. NEJLEPŠÍ RECENZE EVER! :D
    Takže Barčo, já jsem sice knihu nezhejtila jako ty, u mě to byl průměr, který mě nenakrnul, ale ani neposadil na prdel.
    Můj problém s knihou byl fakt, že se to četlo strašně pomalu, opravdu - málem - jsem padala do depresí. :D Následně Theo, Thora, whatever - to její bičování. Mně vadilo, že autorka to furt opakovala, dokola a dokola, asi abychom na to nezapomněli, že je to přeživší! A pak to, že jsme toho bičovaní nikdy nebyly součástí, vždycky to bylo jen nastíněno. Až v té druhé části jsme to bičování konečně dostali, ale teda, takovou vědu z toho autorka nadělala, že jsem očekávala něco víc. Dál, Blaise. U mě je jméno Blaise zase holčičí, takže ten tvůj Blejzr taky není špatnej. :D A co se týká rentgenového vidění, tak to určitě vím, že tuhle schopnost naše hrdinka neovládá. :D
    Dost se mi ale líbil ten svět, ve kterém jsem viděla potenciál nebo i ta koruna s popela. Opravdu, to byly jediné dva prvky v knize, společně s princem Sórenem - wait, jak si vyslovovala jeho, já s Soren, bez dlouhého o :DDDD - ty mne táhly dál, ať to dočtu. :D
    Well, ten konec byl pěknej mindfuck :D Do dvojky jsem původně chtěla jít, ale myslím, že bych u toho přišla o zdravej rozum, takže to asi vynechám. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem masochista :-D já si to přečtu :-D.

    OdpovědětVymazat
  3. Knížku mám už nějakou dobu na čtečce a mám sto chutí si ji po tvé recenzi smazat, abych se do ní v nějakou slabou chvilku nepustila. :D Tohle je parádní recenze! Cením si tvé upřímnosti. :))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Popular Posts