Absolutní miláček: Naturalismus, kontrasty a sexuální zneužívání

Autor: Gabriel Tallent | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Odeon

Anotace: Čtrnáctiletá Turtle žije s otcem ve zchátralém domě na kalifornském pobřeží. Toulá se po lesích, leze po skalách, dokáže ujít i desítky kilometrů… Ale tenhle vnější prostor kontrastuje s uzavřeností jejího vnitřního světa: od matčiny smrti vyrůstá izolovaně v područí svého tyranského otce, který ji deptá jak psychicky, tak fyzicky. Oceňovaný román vychází ve třiceti zemích.

Na začátek recenze řeknu asi tohle: Neexistuje dost správných přídavných jmen, které by dokázali popsat tuhle knihu. Nejedná se o nejoriginálnější příběh, ani o nejlépe zpracovaný text. Přesto,  Absolutní miláček v čtenářích zanechá vášně pro diskutování a prázdnotu z emočního ždímání, které při čtení podstoupíte. Je jedno, kolik recenzí a instantních názorů si na knihu přečtete. Nic vás nepřipraví na to, co se skrývá za nevině vyhlížející obálkou a názvem.

Těžko uvěřit, že hlavní hrdince je jen čtrnáct let. Vždycky si knižní postavy idealizuji a přidávám jim ve své hlavě nějaký ten rok navíc. Ovšem u Turtle si nedokážu vytvořit vlastní představu, přestože je kniha plná květnatých popisů. Hlavní hrdinka je podceňovaná a její okolí ji na první pohled vnímá jako málo inteligentní. Čtenář se jí ovšem dostává do hlavy a tak ví dvě věci - Turtle si neuvěřitelně dobře všímá na první pohled nepodstatných, přesto klíčových detailů. A taky ve své hlavě mluví hodně vulgárně.

"Nastavujou ti obruče, abys skákala skrz, 

a chtěj ti vnutit představu, že tohle je svět - že svět je celej z obručí."

Její despotický otec Martin je případ sám pro sebe. Má sklony k sociopatii a manipulátorství. Nenáviděla jsem ho od první věty až do té poslední. Už jako malému dítěti ji do rukou strčil zbraň, nutil řídit a zakládat ohně. Vystavuje ji vypjatým situacím, staví na pokraj vlastních hranic a sil pro své potěšení. Bere ji jako svůj majetek a učí ji bát se světa "venku". Bohužel, tím jeho špatný vliv na dceru a jejich patologický vztah nekončí. Nebudu chodit kolem horké kaše, konec konců je to snad v každém komentáři na Goodreads. Ano, tahle knížka je o domácím násilí a sexuálním zneužívání v rodině.

Pohrdání je možná až příliš silné slovo a rozhodně nesprávné. Nezbývá mi tedy, než jednoduše napsat, že Turtle nechce být jako její otec, ale přesto se stejně jako on nechová ke svému okolí nejlépe a je mu svým chováním podobnější, než by bylo milé. Zlom celého příběhu ovšem nastává v momentě kdy se na stránkách objevuje Jacob. - Jacobova výchova je pravým opakem toho, čemu je Turtle vystavená. Láskyplná a blahobytná. Turtle tak najednou touží poznat nový a cizí svět, ve kterém má láska tu správnou podobu. Vydává se tedy na útěk.

Nesmí ho nechat, aby ji znovu praštil tím pohrabáčem, nesmí. 

Celé její tělo je plné bolesti, je to to jediné, na co je schoipná myslet,

 a v duchu si neustále opakuje ne ne ne ne a jediné, co cítí, je bezmoc jež jí svíra mozek

 v bezmyšlenkovité panice...

"Jsi moje," říká "ty čubko, jsi moje"

Popravdě se mi dost pletla a iritovala mě různá oslovení, které pro sebe postavy měly. Na prvních stránkách mi z toho šla hlava kolem. Ale to není jediná věc, která knize ubírá. Za mě tam toho popisu bylo opravdu opravdu hodně. Kdyby se proškrtal, rozhodně bych knihu nečetla tak dlouho a užila si ji o něco víc. Někdo může namítat, že ty popisy k Absolutnímu miláčkovi patří. - Právě popisy krajiny a Turteliny útěky do přírody řadí beletristický román do kolonky naturalismu.

Některé weby pojednávají o tom, že se debutujícímu Gabrielu Tallentovi podařilo napsat jeden z nejzásadnějších amerických románů posledních let. Jako Češka to nemůžu posoudit. Všeobecně jako čtenář, souhlasím, že kniha se svou drastičnosti zapíše do paměti snad každému a vyvolá hlasitou a vášnivou odezvu.

"Možná jsi neměla času nazbyt, možná jsi neměla tolik nocí 

o samotě, kolik by sis přála, ale stačilo to a teď máš na vybranou...

Pomysli na svou duši a odejdi."

Příběh upoutá surovostí, pravdivostí, krásou i ošklivostí. Těžko věřit, že tuto knihu napsal muž a velice barvitě, i když místy kostrbatě, popisuje dívčino trápení. Přesto, vytvořil jednu z nejkomplexnějších postav s jakou jsem se ve světové literatuře prozatím setkala. Motivy dysfunkční rodiny a patologických vztahů nenechají chladného nikoho z nás.

Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Euromedia a Knižnímu klubu.

Knihu zakoupíte zde.

Četli jste Absolutního miláčka? Nebo znáte nějaká jiný příběh s podobným námětem?