Dvůr mrazu a hvězd: Padesát odstínů Ztracené generace

Anotace: Novela odehrávající se mezi třetím a čtvrtým dílem bestsellerové young adult série Dvůr trnů a růží.Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra. Blíží se totiž oslavy zimního slunovratu. A právě v okamžicích klidu a míru se ukáže, že některé rány ještě nejsou úplně zahojené… Feyre čeká dlouhá cesta plná napětí, vášně, intrik a politikaření, než opravdu zavládne mír.

Jak bývá mým zvykem, většinou hned na začátku okomentuji anotaci. Tentokrát jejím přečtením nic nezkazíte. Nějakým zázrakem se totiž po dlouhé době nestalo, že by vyzrazovala důležité vyústění děje a nebo ji psal někdo, kdo knihu ani nečetl. A co se týká téhle recenze, nebojte, žádné spoilery zde na vás nečekají (za předpokladu, že jste četli předchozí díly).

Ne, nadarmo pronesl Platón: "Jen mrtví se dočkali konce války." Sarah J. Maas přichází po populární trilogii Dvorů s řádným rozloučením, nebo spíše velice obsáhlým doslovem, za které by se ve finále nemusel stydět žádný spisovatel Ztracené generace.

Naše hlavní hrdinka Feyre a její přátelé po strhující bitvě, kterou vyústil celý příběh, prožívají deziluzi. Lidi kolem nich přišli o své blízké, domovy a strádají s přicházející zimou. Feyre už nesčetněkrát potvrdila, že nesobeckost by mohlo být její druhé jméno a tak pokud nezpytuje zrovna svoje svědomí z hrůz války, nechává se pohltit trápením a strastmi obyvatel Velarisu, města světel. Nemá tak vůbec čas ani náladu prožívat radosti, které každý rok se slunovratem - mimo jiné i den, kdy se narodila - přicházejí. Konec konců, to nikdo.

"Narodila ses v nejdelší noc roku. 

Už od počátku bylo souzeno, že staneš po mém boku"

Na zoubek se podíváme hned několika postavám. Jak moc se za těch pár měsíců po válce změnili? Mnohé čtenáře vývoj některých charakterů příjemně překvapí u jiných budou mírně šokováni. Zatímco se někdo konečně začal usmívat, jiný zapíjí svůj žal v pochybných putykách a hledá každou noc útěchu v jiném náručí. Připravte se na hromadu sněhu, pořádný mráz, večery u krbu v rodinném kruhu, ale buďte rovněž připraveni na menší a větší vztahová dramata.

Tak co, odvážíte si tipnout, kdo dá komu co za dárek? Kdo zvládne vypít víc vína? Komu případne vítězství v koulování? Ano, dočkáme se i koulovací bitky.

Jak už jsem naznačila, tahle kniha má i svou temnější stránku, která sice nevyplouvá tak moc na povrch, ale číhá na čtenáře mezi řádky. Jako vášnivý teoretik si navrch troufám i tvrdit, že Sarah schovala do 214ti stran několik indicií, které by mohly být pro budoucí vývoj jejího vílího univerza klíčové. O tom, ale snad někdy později v jiném článku.

"Na požehnanou temnotu, z níž jsme se zrodili a do níž se navracíme."

Popravdě, jsem zmatená z označení, že se jedná o povídkovou knihu. Mně se v hlavě zakódovalo, že v knize najdu několik povídkových příběhů po vzoru autorčiny povídkové sbírky Krvavé ostří, které doplňuje její druhou, rovněž populární, sérii Skleněný trůn. Nevím, kde se u mě tato dezinformace vzala, ale sbírka povídek tohle opravdu není. Spíš jedna povídka z pohledu několika postav. Nebojte se však, že budete číst jednu scénu několikrát. Každý charakter vypráví na jiné scéně a v jiný čas. 

Tahle kniha je o pocitech, emocích a vztazích. Nenajdete tady prakticky žádnou akci ani pořádnou románovou zápletku. Avšak věrným fanouškům učaruje při čtení hlavně v zimním období. Tahle nostalgická záležitost má za mě ale i pár mínusů.

"My přežili a jejich příběh skončil. 

Nezbyla jí na něj žádná památka, alespoň ne taková, jakou by si přála."

Tak za prvé, už si tak nějak nerozumím s Feyre. Tohle může být čistě jen můj problém, ale bohužel už stoprocentně nesouhlasím s tvrzeními hlavní hrdinky. Přijde mi, že se často utápí se v sebelítosti, kterou střídají manické stavy šťastné blaženosti, kdy Feyre například z ničeho nic začne čtenáři vykládat, co je to opravdová láska. A když Feyre pronese, že "opravdová láska mění osud, protože jinak není pravá, procítěná" - v ten moment mi moje oblíbená hrdinka začíná lézt na nervy. Přesto jsem sto pochopit, že se může jednat o vážný psychický problém, který je důsledkem války, kterou Feyre zažila.

Za druhé, tahle kniha už se neřadí do žánru YA literatury. Mnozí tohle označení zatratili už u druhého dílu a já se k nim teď už oficiálně přidávám. Některé scény byly totiž trošičku moc i na mě a to mi většinou nějaké lechtivé scény v literatuře nevadí. Myslím, že je dobré mít toto na paměti pokud budete knihu pořizovat někomu mladšímu a nebo jste zvyklí číst v MHD. Není trapnějšího okamžiku, než když vám nahlédne nějaký zvědavec přes rameno zrovna v okamžik, kdy čtete něco pikantního. Hodně pikantního. V porovnání s Padesáti odstíny šedé, jsem se u téhle knihy červenala o něco víc. No, možná jen stárnu.

"Rozkol mezi nimi jsem vyvolala já. 

To moje ruce rozervyly jejich svět.

Za třetí, Tamlin. Vím, že tohle je nepopulární názor, ale mě už je ho líto. Každý svého štěstí strůjce, říká se. Jenže já si myslím, že Tamlin už byl potrestaný dost a sypat mu popel na hlavu i potom co hlavním hrdinům ve finále třetího dílu pomohl? Mrzí mě, že autorka pořád odůvodňuje, proč že ho vlastně nemáme mít my všichni rádi.

Ve finále knihu hodnotím jako průměrnou. Je to lepší průměr, protože je ve mně nostalgie a Sarah J. Maas je skvělá vypravěčka. I když ne vždy souhlasím s cestou, kterou pro své postavy volí. Jenže, takhle to má asi většina čtenářů. Občas chceme aby něco bylo jinak...

Knihu jsem dostala on nejlepšího PR týmu mého oblíbeného e-shopu MegaKnihy, kde moc ráda nakupuji. Mají skvělou nabídku knih (i knih v angličtině) za nejlepší cenu. Knihy jsou balené ekologicky do recyklovaného kartonu a pokud se stane, že jste něco zapomněli přihodit do košíku, máte vždy nějaký čas svou objednávku upravit přes email. Dvůr mrazu a hvězd u nich můžete zakoupit přes tento odkaz.

Četli jste Dvůr mrazu a hvězd? Jak se vám kniha líbila?