Recenze: Naslouchač - Petra Stehlíková

Anotace:  Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin... Mohla bych vám sem dát celou anotaci, ale bude stačit, když si přečtete mojí recenzi, která anotaci shrnuje a samozřejmě přesahuje. Proto vás chci VAROVAT, že tato recenze může prozrazovat věci z děje, které bych ovšem já sama nenazvala spoilery!

Zcela upřímně přiznávám, že mě k přečtení knihy přiměla hlavně pozitivní reakce čtenářů. Anotace pro mě byla zmatečná a spíše odrazující. Do teď si vzpomínám na počítačovou hru, kdy postavy skřítků staví a dolují pod zemí své obydlí. Téhle hře jsem ve svých deseti naprosto propadla a trávila u ní hodiny. Z nějakého neznámého důvodu jsem očekávala, i přes anotaci, něco podobného. Čekala jsem ošklivé a chlupaté zakrslé mužíky - něco mezi hobity a trpaslíky, kteří těží a syslí nerosty, potažmo většinu knihy budou básnit o kráse surových či mistrně vybroušných kousků. Chtěla bych proto hned na začátek říct, že myslet si tohle byla jedna velká chyba.

Spisovatelka Petra Stehlíková si pro nás připravila nový svět, který vybudovala na základech světa současného - máme tady pohoří Ural, Rumunsko, Paříž, náznak o jakémsi společenství evropských států, angličtinu jako hlavní jazyk, jaderné bomby a mnoho dalších odrazových můstků, které v knize Stehlíková bez obalu přiznává. 



Velká část knihy je věnována uvedení do nového světa a i když by jeden řekl, že kolem 80 stran úvodu už je moc, nikdy nečetl nic tak kvalitního, originálního, čtivého, poutavého a dobře vymyšleného. Autorka pracuje se střídajícími se prvky napětí a vtipu, což drží čtenáře ve střehu, ale vtipné momenty odlehčují situaci natolik, že se čtenář jen tak neunaví, nebo ho z tolika nepřeberného množství informací hned nezačne bolet hlava.

V knize se taktéž pracuje s motivem protikladů, kdy je současný svět tvořen dvěma velkými, až propastnými kulturními protipóly. Na jedné straně máme sklenaře, kteří žijí na hranicích obyvatelného světa a na druhé žijí lidé z nížin. Zatímco sklenaři žijí svůj život v chudobě a bez technologií, lidé z nížin utápí své pomalu nesmrtelné životy v luxusu, plném technologií, o kterém se nám, lidem z 21. století ani nezdálo. Jakoby se střetával středověk s futuristickou budoucností. Tyhle dvě skupiny by si nejspíš žily každá po svém, ale nic není tak jak se na první pohled zdá a čtenáře ještě hodně věcí v příběhu překvapí. Já bych pro vystižení vztahu koexistence těchto skupin použila citát ze seriálu Příběh služebnice: "Better never means better for everyone. It always means worse for some." 

Celým příběhem nás provází (brzy) třináctiletá Ilan, dívka sklenařka, která se musí vydávat za chlapce, aby nebyla odvedena od rodiny. Ilan je neobyčejná hned ve dvou věcech - narodila se bez poškození, což ve světě sklenařů není samozřejmostí a už od útlého dětství, přes fakt, že je žena, slyší sklenit, nerost, kteří sklenaři těží a který představuje největší bohatství, měnu a vzácnost. Díky sklenitu mají lidé v nížinách elektřinu a díky látce, která se ze sklenitu dá vytěžit i nesmrtelnost. Sklenit hlavně umožňuje udržovat radioaktivní mračna mimo obyvatelná území.


Ilan je inteligentní a zvídavé dítě, které je díky matčině lži ušetřeno před hrozným osudem dokonalých sklenařských dívek a dostává se do učení k brusičům, kde si jejího talentu všímá mistr a ví, že Ilan má na to stát se jednou i samotným naslouchačem. Možná jedním z nejlepších, kteří kdy žili. Nejmladším rozhodně. A poprvé v historii, což mistr neví, se má stát naslouchačem žena.


"Nenarodila jsem se, abych šla za svými sny.
Nemohla jsem si zvolit život, jaký bych chtěla žít. 
Můj život plánovali jiní."

Díky jejímu daru si ji všimne i kapitán pětadvacítky - útvaru bojovníků, kteří mají kontrolovat sklenařská města a spolu s hranicemi obyvatelného území je chránit. Ilan si však musí dávat pozor, protože pětadvacítka jsou lidé z nížin - ti lidé, kteří zotročili její lid. Lidé, kteří by v mžiku a bez mrknutí oka nechali popravit její matku i jí za to, jaké lži se dopustily. Jenže zná Ilan celou pravdu?



Hned na začátku knihy je vám vysvětleno, jak lidé z nížin zotročili sklenaře, jaký mají vztah sklenaři ke sklenitu a jaká vládne hierarchie po Velké válce. Díky tomu, že je kniha vyprávěna z pohledu dospívající dívky, jsou nám přimo během čtení vysvětleny nová slova a pojmy, které autorka speciálně pro svůj svět vytvořila. Kdyby se ale čtenář přeci jen ztrácel, vzadu v knize nalezne slovníček.

"Ukázali mi, jak jsou sklenaři slabí, a ve mě se cosi probudilo. Něco, co už nešlo uspat. 
Zatím to bylo otupělé a skrz slepené oči to nahlíželo na nový život. 
Co se stane, až se to opravdu probudí a až to oči opravdu otevře? Co pak?"

Petra Stehlíková dokazuje, že nemáme nad českými autory lámat hůl, protože někteří zastíní i ty bestsellerové zahraniční raz dva. Knihu hodnotím plným počtem ať už hvězdiček nebo procent. Jedná se o nejlepší knihu tohohle roku, jakou jsem zatím četla a možná celkově i jednu z nejlepších knih, co jsem doposud za svůj život přečetla.



Jsem moc vděčná, že Host souhlasil se spoluprací na HumbookFestivalu a přispěl tak úžasnou spisovatelkou, jako je Petra Stehlíková. Rovněž děkuji za poskytnutí první knihy. To, že se jedná o opravdu dobrou knihu, která si mě bezmezně získala, potvrzuje samotný fakt, že sto stran před koncem jsem si už objednávala druhý díl s asap doručením a teď si jen říkám, kdy asi nakladatelství vydá další díl a modlím se, aby to bylo brzy.


Četli jste Naslouchače? A jaký je váš názor na české autory?



Komentáře

Popular Posts