Současné trendy ve filmu a televizi

Tuhle práci jsem psala do školy a když jsem ji dala své kamarádce @thedavanity přečíst, řekla, že bych ji mohla nahrát na blog jako článek. Naprosto netuším, jestli vám tohle něco dá nebo vás to bude zajímat, každopádně, tady to je...

  Filmová a televizní tvorba k dnešním dnům zahrnuje všemožné žánry, kterými se snaží zasáhnout svou cílovou skupinu z řad diváků. Někdy se to daří méně, někdy více.

  Nejde však jen čistě o žánry, protože soudobá kulturní společnost si žádá víc a proto se stále častěji objevují prvky, které mají za úkol přilákat širší okruh diváků z řad vícera cílových skupin. Stručně řečeno, kombinování žánrů, obsazování slavných herců, volba oblíbených a oceňovaných režisérů a zapojení eticky korektních či naopak morálku pohoršujících prvků je na místě.

  Technologie a média jdou neuvěřitelnou rychlostí kupředu a proto je pro film a televizi zase o něco těžší uspět na současném hřišti „věku zábavy“, ve kterém se nacházíme.

  V době přehlcení, kdy je všeho moc a na diváka útočí ve stejný prime time několik lukrativních tv show či celovečerních filmů je sváděn boj televizních stanic o to, na kterém kanále se nakonec divák zastaví a tehdy je na místě výčet několika faktorů, které mohou jeho volbu ovlivnit.

  Zatímco české televize posílají do boje o sledovanost vesměs jen lékaře a kriminalisty, západ volí poněkud různorodější okruh zpracovaných témat.

  Myslím, že jedním z hlavních faktorů jak u filmu tak tv show hraje počet dílů. Ve zpětném časovém horizontu divák spíše zvolí seriál s menším počtem dílů a je větší pravděpodobnost, že televize zařadí úspěšnější kousky opětovně do svého vysílání. U filmové ságy je otázkou, zda je pro diváka nutné znát předchozí díly.

  Jedním z potencionálních trendů je renomé jednotlivých studií a vysílacích či streamovacích stanic. Pojmem a zárukou kvality se v tomto případě stávají termíny jako Warner Bros, The Walt Disney Company, Netflix, Amazon, Hulu či HBO.

  Tvůrci dnes často těží z knižních předloh či skutečných událostí. Někdy sáhnou po již existujícím snímku a tehdy vzniká tzv. remake.

   Pokud nedojde ani na jednu z těchto možností při vymýšlení lukrativního námětu, většinou se spojí oblíbené a netradiční prvky. Mezi ty úspěšné se řadí zahrnutí LGBT komunity, motivů 80. a 90. let, westernu, technologií, dospívání či více netradičnější obsazení plus size hereček a lidí s downovým syndromem, které je typické pro tvůrce a produkčního Ryana Murphyho.

  Řekla bych, že Ryan Murphy konec konců představuje podobně jako mnoho osobností spjatých s filmovou a seriálovou tvorbou vidinu přilákání fanoušků. Jakýmsi pomyslným fenoménem se stává například herec Tom Hardy a často opakovaná fráze: „Nezáleží o čem ten film je. Hraje tam Tom Hardy.“ Podobně je to s Mattem Damonem či Johnny Deppem. Vyhledávané jsou hojně též snímky, které vznikly pod taktovkou Steva Spielberga, Ridleyho Scotta či Christophera Nolana. Pevnou základnu diváků a fanoušků má rovněž tvorba Tima Burtona.

  Můžeme tedy mluvit o trendu snímků, založených na slavných osobnostech.

  Obsazení populárních a oblíbených herců, volba oceňovaných režisérů a scénáristů a velká propagace může zavánět vznikem snímku za čistě komerčními účely. Samozřejmě každý snímek si žádá být úspěšný a sklidit od publika zaslouženou pozornost. Na druhé straně tady, ale máme i snímky, které vznikají čistě za účelem zábavy či poučení. Kombinaci motivů vzniku samozřejmě nikdo nebrání.

   Jako kdyby platilo pravidlo, že každý snímek má svého diváka a každý divák má svůj snímek.

   Avšak vznik snímků za účelem komerčním, například v případě pokračování již existující a uceleně zakončené filmové ságy nebo seriálu není vždy vítán a mnohdy se tak u nás diváků setká s negativním ohlasem o špinění renomé původních dílů. Zde přichází na řadu opět otázka počtu dílů a zda je snad signál úspěchu podnětem pro vznik dalších dílů a „dojení krávy, dokud ještě dává.“ Každý tvůrce by si měl uvědomit, kdy je dobré „zavřít krám“.

  Mnohdy se ale stejně objevují jakési pokusy o „pokračování“ v podobě prequelů a spin-offů.

  Guillermo del Toro odkazuje ve svém oscarovém snímku Shape of Water skrze tzv. „easter eggy“ na své předchozí filmy. Marvel má celé svoje univerzum hrdinů, kteří si skládají vzájemná camea a nebo mají rovnou společné filmy.

  Pokud bych jakožto laik a pouhý divák vzala nejoblíbenější a neúspěšnější filmové a televizní snímky dneška jako je například tento rok nejvýdělečnější film Avengers: Infinity War či nejočekávanější chystané seriálové zakončení Hry o trůny a kontroverzní drama o dospívání Thirteen Reasons Why, mohla bych se pokusit vypsat prvky, které je charakterizují a které nejspíše způsobují jejich oblíbenost u diváků a dosazují je na pomyslné příčky toho nejlepšího, co může film a televize nabídnout.

  Všechny tři projekty vycházejí z knižních či komiksových předloh. Avengers a Hra o trůny zahrnují fantasy prvky, zatímco Thirteen Reasons Why se zaměřuje na dosud poměrně tabuizované téma šikany a sebevraždy.

   Přestože knižní předloha Thirteen Reasons Why pojímá jen jednu knihu a tu shrnuje první řada, seriál se rozhodl vydat se svou vlastní cestou. Knižní série Písně ledu a ohně je zatím v nedopsaném stavu a Hra o trůny se chystá na poslední řadu. Množství komiksových dobrodružství populárních superhrdinů či dokonce antihrdinů je nepřeberné velké.

   Avengers se blíží ke statusu rodinného filmu, Hra o trůny má status filmu pro dospělé a u Thirteen Reasons Why je divák upozorněn, že epizody obsahují násilí, brutalitu, střelné zbraně a seriál není vhodný pro diváky s psychickými problémy. Ve všech třech projektech je motiv smrti hlavních postav.

   Postavu obra v Avengers ztvárňuje herec menšího vzrůstu, který je znám svou rolí trpaslíka v Hře o trůny a lze tento fakt označit za „vtip pro zvané“. Další easter egg, či odkazy najdeme v podobě opakujícího se camea Stana Lee ve všech „Marvelovkách“ a George R. R. Martin přiznává, že se při psaní Písně ledu a ohně inspiroval skutečnými událostmi v historii.

   Tvůrci se snaží přicházet s novými a neotřelými nápady a leč se to těžko přiznává, pravdou je, že se zásoba neotřelých témat či neobvyklých kombinací pomalu, ale jistě ztenčuje. Diváci se nicméně baví.