Recenze: Tvé překrásné já od Chucka Palahniuka

 Zatím jsem zde zveřejnila dvě recenze na YA knihy, tak je čas na "menší" změnu. Možná do toho jdu moc po hlavě, ale tak nevadí. Protože, když ne teď, tak možná už nikdy.

Nevím, zda jste četli už nějakou knihu od Chucka Palahniuka. Tohle byla má první kniha od něj, a názor jsem si na autorovu tvorbu, zatím pořádně neudělala. Nějak nevím, zda jsem správně pochopila o čem kniha je. Takže pokud Vás zajímá, jak jsem pochopila knihu Tvé překrásné já, pokračujte ve čtení.

ANOTACE:
Penny Harrganová je obyčejná holka z amerického zapadákova, která sice může říct, že má flek v advokátní firmě na Manhattanu, nicméně hlavní náplní její práce je nosit kafe a rovnat židle. Nikdy by si ani ve snu nepředstavovala, že jednou večer bude sedět v superluxusní restauraci s multimiliardářem Linusem Maxwellem. Ale nejen to. Vzápětí se s ním ocitá v Paříži, kde ji zasvětí do tajných zákoutí ženské smyslnosti, předvede jí – za pomoci různých intimních pomůcek – sedmé nebe rozkoše… Žena však záhy pochopí, že se stala testovacím objektem finální fáze nových erotických pomůcek, které mají změnit „ženské chápání světa“. A že před ní to v různé míře absolvovaly stovky a tisíce jiných. Intimní pomůcky pro něžné pohlaví jsou tak dokonalé, že se ženy už brzy obejdou bez mužů… A tohle se Penny pokusí zastavit. Sama proti Maxwellovi, sama proti celému světu, sama proti nanobotům proudících v krvi, které jí dokážou bez její vůle působit neuvěřitelnou rozkoš i trýznivou bolest.

První věc, o které musím napsat je obálka. Jasně, těch mouder typu "nesuď knihu podle obalu" už tady bylo hodně, ale opravdu, koukněte na tu obálku? Je kontroverzní, vyzývavá a kde koho může pohoršit. Popravdě, kdyby Odeon zvolil méně dráždivou obálku, nejspíše bych kolem knihy jen prošla a vůbec ji nevěnovala svou pozornost. 

Je to vlastně jen přebal, kdykoliv ho můžete sejmout a mít zářivě žluté, nic neříkající, minimalistické desky pevné vazby. My knihomolové, a nejen my, víme, že obálky prodávají. Ošklivá obálka prodeje nezvedne. Naopak taková hezká obálka s těmi čísly něco udělat může. Hezkých obálek je nicméně hodně. Ošklivých už o něco méně. A kontroverzních? Mně na mysl přijde Tvé překrásné já. Pak dlouho nic. Pak Lady Fuckingham od Oscara Wildea.

Obálka prodává a nastiňuje o čem kniha je. Takže Vám nebudu lhát, máme tady eroťárnu. Ne, však ledajakou. Některým se možná ježí chloupky z Padesáti odstínů šedi.

Největším puritánům i z Dvoru trnů a růží - To nicméně nechápu, protože kniha je jiného žánru a i v Rozbřesku od S. Meyerové té "erotiky" bylo víc. Dříve jsem si často kladla otázku, kde je přesná hranice mezi červenou knihovnou a erotickými romány. Jestli vůbec nějaká hranice je. Jak jsem, ale usoudila při čtení Tvého překrásného já, ta hranice existuje a tady je zřetelnější více, než kdy jinde.

Nechci tady zabíhat do detailů, řekněme jen, že kniha je opravdu kontrovezní. Možná se už z anotace

bude zdát, že se jedná o parodii slavných Padesáti odstínů šedi, ale nenechte se zmást. Parodie má pobavit. V Tvém překrásném já nicméně pobavení nehledejte. Celý příběh má podtón hraného dokumentu. Nic není sexy ani vzrušující. Není tady žádná láska až za hrob. Hlavní postavy pro mě byly ploché, nebyla potřeba mít je rád a fandit jim. Prostě byly a tečka. 

I když se to celé jevilo za začátku jako chladná, nepovedená eroťárna, v půlce se to celé zvrhlo a proměnilo v cosi, z čeho se mi místy dělalo špatně a knihu jsem párkrát i s bouchnutím zaklapla. Proto usuzuji, že pokud jste čtenářem červené knihovny, ať už stálým nebo občasným, tohle byste si měli přečíst. Pochopíte, jak vaše milované, oblíbené a čtené eroťárny působí na ostatní, které je zavrhují. Jako hodit po někom kýblem s ledovou vodou.

Teď si asi říkáte. Jo, ta kniha jí nesedla a to se nám tady asi snaží říct. Nechápejte mě špatně, červenou knihovnu jsem asi tři roky jela nonstop, bavilo mě to a sem tam se v mých rukou objevila i nějaká ta propečená eroťárna. Někdy i teď šáhnu po tomhle druhu literatury. Byla jsem dítě, které vyrůstalo na telenovelách, co byste ode mě asi tak čekali? Po Tvém překrásném já, jsem šáhla kvůli jednomu videu od Doroty Noon, hodně mě tehdy zaujalo, co o knize řekla. Samozřejmě si to zpětně nepamatuji. Video je staré a mě trvalo, než jsem se ke knize dostala. Čekala jsem něco ve stylu Padesáti odstínů šedi, ale v kabátku Klubu rváčů. Takže, když jsem se po, pro mě opravdu dlouhých, cca 200 stranách dostala k pointě, klesla mi brada až na podlahu.

Skoro celých dvě stě stran jsem si pěstovala odpor k erotické literatuře. Říkala jsem si, kde nastala chyba. Zda se mi náhodou do rukou nedostal manifest proti eroťárnám. Nebyla jsem nadšená a snad úplně poprvé jsem byla pohoršená z toho, co čtu. Číst o sexu s kdoví jak starou stařenou, jejíž pubické ochlupení je dlouhé, jak Gandalfův plnovous, na mě bylo prostě moc. Nebo o sexuálních hračkách, které se začnou měnit v jakou si formu "vetřelce" ze série filmů Vetřelec od Ridleyho Scotta.

Po těch 200 stranách, to nezačalo být o nic lepší. Chvílemi jsem si myslela, že se možná hlavní hrdinka zbláznila, nebo jsem si uvařila špatný čaj. Nebo to v těch buchtách není máta. Hledala jsem prostě jakýkoliv důvod, proč je tahle kniha tak špatná a zvrhlá. (Zvrhlá je to správné slovo, co jsem po celou dobu psaní článku hledala.)

Nikdy jsem si nebyla jistá, zda umím číst mezi řádky. Takže si nejsem jistá, zda jsem to pochopila správně. Možná se pletu, ale pokud bych měla říct, o čem kniha je? Jaká je hlavní autorova myšlenka? 

Dámy a pánové, tohle je ta nejzvrhlejší kniha, jakou jsem kdy četla. Velice zvláštním a kontroverzním způsobem je nám představena autorova hlubší myšlenka. Věc, které se nejspíše dopouštíme někdy my všichni, dnes a denně. Něco odsuzujeme, je jedno zda je to člověk, věc nebo myšlenka. Nikdy bychom však neměli říkat nikdy. Protože vždy se může stát, že se staneme stejným člověkem, že budeme hrdě vlastnit stejnou věc, že budeme podporovat a šířit stejnou myšlenku.  Možná se na konci stane, že budeme ještě horšími lidmi, než těmi, které jsme odsuzovali. Budeme vlastnit více věcí. Budeme radikálnější v šíření myšlenek. 

Tohle je to, co se ke mě skrze čtení mezi řádky, dostalo. 

Nevím jestli jsem to pochopila správně. Nevím, jestli jsem si to bláhově nevymyslela, aby v mých očí ta kniha neklesla ještě níž. Moje poprvé s Palahniukem nebyla žádná sláva. Nevím, zda každá jeho kniha obsahuje jakousi hlubší myšlenku, která na Vás někde vyskočí zpoza řádku.

Knihu Vám tak úplně nemůžu doporučit, protože mě samotnou příběh nijak neuhranul. Závěrečná myšlenka, však ano, pokud jsem ji ovšem pochopila správně xD

Od Chucka Palahniuka mám na poličce ještě další dvě knihy, konkrétně Klub rváčů a Zatracení. Minimálně na Klub rváčů jsem dost zvědavá. Takže zatím autorovi adié nedávám. Chci mu přijít na kloub. I když je velice pravděpodobné, jak jsem usoudila, že takhle zvrácený a šílený je celý autorův styl. (Pořád doufám, že Klub rváčů mě chytne. Přece jen, ten film miluju.)

Četli jste tuhle knihu? Máte odlišný názor než já? Pište do komentářů.