Recenze: Probuzení Simona Spiera od Becky Albertalli

Něco málo z anotace: Na začátku všeho byly nevinné emaily… Poté co se Simon zapomněl odhlásit ze školního počítače, najde jeho korespondenci spolužák Martin a začne ho vydírat. Simon je totiž gay a před svými spolužáky to stále tají. Poslední dny trávil korespondencí se zajímavým klukem ze školy s přezdívkou Blue a natolik se sblížili, že by zvlášť jeho nerad vystavil nějaké trapné situaci a pomluvám. Spolužáci dovedou být pěkní sígři! On by to ustál, ale co Blue? Zná ho zatím jen po síti, ale kdo je Blue doopravdy? Žádného kluka ze školy, co by byl gay, nezná… S nerdem Martinem, ale není radno si zahrávat, a tak se snaží vyhovět jeho požadavku: Dostat se co nejblíž Simonově nejlepší kamarádce Abby.

Být on-line má jednu obrovskou nevýhodu. Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně, a i když by se to hodně rychle mohlo stočit špatným směrem, ve stylu divokého hororu, tohle rozhodně není ten případ. Tohle je v rámci možností sladké, přátelské a možná ne až tak nevinné. Možná TEN neznámý na druhé straně je větší přítel, než ten, který si tajně přečte Vaši konverzaci a začne Vás vydírat.

Simon je obyčejný teenager. Je to fajn kluk, kterého by každý z nás chtěl mít za kamaráda. Řadí se k postavám jako je Charlie z knihy Ten, kdo stojí v koutě a Laře Jean z Všem klukům, které jsem milovala. Kdybych měla Simona Spiera charakterizovat opravdu bych nejspíš použila termín "Charlie a Lara Jean v jednom".  Asi si teď třeba říkáte, o čem to tady k čertu melu, a možná se vůbec neshodneme. Nezapomeňte však, že každý čte jinou knihu. Nikdo z nás, nikdy nebude číst to stejné. Ale dost už ke křížení mých oblíbených YA postav.

V dnešní době už je homosexualita vcelku bez problémů přijímaná, ale přesto, nikdy nevíte, jak to vezme vaše okolí. Moje mamka nemá nic proti homosexuálům, ale kdybych přišla já s tím, že jsem homosexuál? Vsadím se, že by možná obrátila.

U Simona se to má nicméně tak, že i když by řekl na rovinu, že je gay, jeho rodiče, obzvlášť vtipný tatínek, by to považovali za šprým. Simonova rodina má v knize velký prostor, sledujeme spolu s nimi jejich oblíbené pořady, jsme posluchači jejich rodinných telefonátů přes skype, posloucháme vtipy, které vlastně ani nejsou někdy tak vtipné, když víme, jak se to se Simonem opravdu má.

Tady narážím na lehkou podobnost s knihou Ten, kdo stojí v koutě. V každé YA knize, kterou jsem četla, nám byla představena rodina, ale v některých příbězích má rodina větší roli, než v jiných. Myslím, že tomu tak vlastně bylo i v knize Všem klukům od Jenny Han. I když tam to nešlo tak do hloubky. Nikdy třeba nezapomenu, jak Charlieho táta brečel u poslední epizody seriálu M.A.S.H. A velice podobně nedokážu zapomenout ani na Simonovu rodinu. 

V knize na začátku není moc lidí, kteří by věděli, že Simon kope za jiný tým. Vlastně, kromě samotného Simona,  to ví už jen tajemný Blue. Musím Vám říct, že Blue pro mě byl jednou velkou záhadou. Připadala jsem si jak Váleček z "Greenovky" Hledání Aljašky, který se na konci snaží rozluštit, co se vlastně stalo. "Jdu hledat jedno velké možná." V průběhu knihy jsem začala podezřívat snad úplně všechny, kromě Simonovi rodiny. Každý, kdo se objevil na scéně, pro mě mohl být Blue. Hodně dlouho jsem dokonce myslela, že jsem celé věci přišla na kloub. Omyl. Nicméně, abych Vás možná trochu pobavila... Ne, Blue opravdu není ve skutečnosti holka, která se jen vydává za kluka. 
I když by to možná bylo o krapánek zajímavější rozuzlení příběhu. 
Ne, tak moc happy end.

„Nemám rád konce. Mám rád věci, které nikdy nekončí.“

Celý příběh je pozitivní i přes to vydírání, nejistotu a záhadu jménem Blue. Cení se hodnota přátelství, nahlédneme do myšlenek jednoho obyčejně neobyčejného chlapce a na konci budeme šťastní. Tohle není příběh, kde Vám na konci potečou slzy. Nejsou tady akční scény, které by Vás nutily pokračovat ve čtení. Je tu myšlenka na kluka, který je zoufalý a tak udělá špatnou věc. Hned dvakrát. A pokaždé to ovlivní našeho Simona. Není to násilné, nesebere Vám to chuť na Oreo sušenky. Je to prostě jen nemorální chování, jednoho sobce, propletené s láskou a ne jen jedním coming outem.

Myslím, že to je Blue, nebo snad Jacques (francouzsky Simon), kdo v příběhu pronese jednu krásnou myšlenku a to sice, že heterosexualita by se neměla považovat za jistotu. Každý by měl mít svůj coming out, nehledě na to zda je heterosexuál nebo homosexuál,...

Jak už jsme psala výše, v mých očích mohl být Blue opravdu kdokoliv. Přesto přišlo jedno velké WOW spolu s odhalením. Pokud máte rádi šťastné konce a žánr YA Vás ještě neomrzel, směle do toho. Nečekejte však nic velkého. Nedělejte si velká očekávání. Tohle není kniha o porážení neporazitelných zloduchů, nejsou tady draci ani finální bitvy. Nejsou tady sexy namakaní muži, kteří usilují o ženy, které by směle mohly soupeřit s modelkami Victoria Secret. Je to "obyčejný" příběh, který by se snadno mohl stát Vám, nebo mě. Je to "youngadultovka". Nic víc, nic míň.

Četli jste tuhle knihu?