Knihy, které si jednou určitě přečtu #1

Vítejte v prvním příspěvku v nové rubrice "Knihy, které si jednou určitě přečtu".

Známe to, nebo snad ne? Máme je doma na poličce, jednu vedle druhé. Čekají a sedá na ně prach. Ne, nemluvím o Funko Pop figurkách, které jsou teď takovým hitem (nikoho neodsuzuji, i já jsem jim propadla, ale o tom někdy jindy). Mluvím o těch knihách, které jste si koupili sami, někdo Vám je doporučil, dal nebo jste se k nim dostali jen náhodou.

V dnešním příspěvku se zaměřím na pět kouzelných knih, které mě až nadpřirozeně lákají, abych si je přečetla, ale já jsem sakra zabedněná a pořád čekám na ten "správný čas". Nějak si nejsem jistá, kdy ten správný čas přijde.

První čtyři tituly o kterých jste možná ještě neslyšeli, možná jste kolem nich párkrát prošli v knihkupectví a to je tak všechno. No rozhodně by Vám neměli utéct (a mě taky ne). Pokud se však pletu, a Vy dané tituly znáte nebo je dokonce máte na poličce, a nebo jste je dokonce už četli. Rozhodně mi napište do komentářů.

Pokud někdo nezná poslední titul... No nikdo takový tady snad není, ale kdyby nahodou ano, nevadí, odteď už ho "znát" bude.

Čarovná zahrada od Li Ang
Tuhle knížku jsem dostala k narozeninám. Budou to už asi tři roky. Tři roky na tuhle krásnou, malou knihu sedá prach. Ze začátku jsem byla lehce nesvá, protože jsem o knize doposud neslyšela. Pravděpodobně bych si ji ani sama nekoupila. Jenže moje názory se často mění a tak jsem teď pěkně zvědavá na příběh, který se ukrývá na 295 stránkách.

Li Ang patří k nejuznávanějším současným tchajwanským spisovatelkám. Její tvorba se vyznačuje silně kritickým tónem a zaobírá se kontroverzními náměty, které zahrnují ženskou sexualita, subjektivitu, genderovou problematiku a její širší propojení se společenským životem v současném Tchaj-wanu.

Úryvek z anotace:
Příběh je konstruován kolem postavy Ču Jing-chung ze slavného lukangského, byť fiktivního, rodu Ču a dotýká se historických událostí zahrnujících První čínsko-japonskou válku (1894-1985), japonské koloniální období, poválečnou autoritativní vládu Kuomintangu až po modernizovanou společnost let osmdesátých vybudovanou na principech tržního hospodářství...

Psáno do mraků 
od Josefa Čapka
Tenhle titul sem možná už ani tak nepatří, protože knihou jsem hodněkrát listovala. O existenci téhle knihy jsem se dozvěděla na jedné výstavě v galerii GASK v Kutné Hoře. Citáty, nebo bych spíše měla napsat myšlenky, z této knihy byli vypsané po všech zdích, jak v českém tak i anglickém znění. Bylo to kouzelné. Tolik krásných, pravdivých myšlenek, které ke mě promlouvaly a kterým jsem rozuměla. Bylo tedy poněkud nemilé zjistit, že se kniha u nás dá už jen opravdu těžko sehnat. Poradím vám. Jděte rovnou do antikvariátu.

Autora Vám snad ani nemusím představovat. Jeho jméno a jméno jeho bratra dnes snad znají všichni, kteří se narodili a žijí v Čechách. Musím říci, že díla Karla Čapka, mě nikdy až tak moc neuhranula. Byla to prostě literatura a tečka. Psáno do mraků od Josefa Čapka je úplně něco jiného a neodpustím si lehké srovnání s Milk and Honey od Rupi Kaur. Tady to není o vztahu a jeho fázích. Psáno do mraků jsou sepsané myšlenky převážně o umění.

Ukázky:

„V umění se člověk dostane na konci života tam, kde vlastně měl být na počátku.“

„Člověk je bytost tragická, podrobená mnohým slabostem, omylům, trápením a přece dychtivá zažehnávati v sobě a v sobě udržovati světlo, oheň prométheovský, svůj lidský jas.“

„Jistoty jsou dobré, nejistoty přitažlivé, tajemství vyzývavá.“

„Existují lidé, od kterých se umažeš, ať dáváš sebevíc pozor.“

„Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých.“

Od A k B: Filozofie podle Andyho Warhola
Když byste se mě zeptali na mého oblíbeného umělce, rozhodně bych neřekla Andy Warhol. Ne dnes. Zpětně? Možná. Pravděpodobně určitě.
Jméno Andyho Warhola zná asi hodně lidí, přeci jen jeho práce byly a jsou dodnes ikonické. Andy, byl jednou z osobností, která stála na počátku současného umění. Jeho kolega Basquit, byl jeden z prvních představitelů streetartového umění. A mohla bych pokračovat ve vyjmenovávání osobností, ale proto tady nejste.

Tuhle knihu ukazovala před nějakou tou dobou Dorora Noon ve svém videu a nebudu Vám lhát, chytla jsem se. Jako grafička a umělkyně jsem na tenhle "špek" skočila. Mojí další obhajobou je, že studuji na FF a jsem taková malá filozofička asi už od narození.

Peníze od Hitlera 
od Radky Denemarkové
Bylo nebylo, jednoho deštivějšího dne jsem se zúčastnila autorského čtení s Radkou Denemarkovou. Nikdy dříve jsem o této české autorce neslyšela. Nikdy jsem se moc nezajímala o současnou českou literaturu. Popravdě pro mě byla mrtvá, stejně tak jako současné české umění a architektura. Buď jsem procitla, a nebo se za ty tři roky pohly věci kupředu na našem současném poli umění a literatury.
Radka Denemarková, napsala už více knih a rozhodně mám v plánu ještě další, ne jen Peníze od Hitlera.

Většinu z Vás možná zaujal hlavně název. Mě tady zaujal, když jsem ho poprvé zaslechla. Možná se budete divit, ale kvůli "kontroverznosti" v názvu, se kniha jmenuje odlišně, v ostatních zemích, kde v překladu vyšla. Autorka je velice příjemná a je jedena z mála lidí, kteří opravdu umí číst. Mění intonaci hlasu a drží si tak Vaší pozornost. Věřím, že kdybyste ji slyšeli číst, ihned byste si danou knihu zamilovali. Protože Radka Denemarková ukazuje, jak se knihy mají číst. Kam se hrabou všechny audioknihy. (Právě si zjišťuji zda jsou její knihy v audiopodobě, a pokud ano, zda je autorka i sama namluvila.)

Anna Karenina 
od L. N. Tolstoje
Nejsem úplně fanda povinné četby a klasiky. Spíš vůbec. Přesto se najdou vyjímky, knihy, které mě bezprostředně uhranuly. Nějak věřím, že tohle bude ta další vyjímka. Příběh znám. Vím o čem to je, a vím jak to skončí. Nejsem ten člověk, který potřebuje nutně na konci příběhu dostat happy end. Nicméně jsem tak daleko, že už mám zakoupené i DVD s filmem. Zkrátka a dobře, připravena ponořit se plnohodnotně do příběhu.(Všem nám je určitě jasné, že to DVD byl pokus, zpětně poněkud chabý, jak se přimět přečíst knihu as soon as possible.)