Terapie sdílením vol.2: Další rozchody v režii instantní mileniaLove

Autorky: Ester&Josefina | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: Listen

Anotace:Ester Geislerová a Josefina Bakošová zahájily na sociálních sítích revoluci. Zveřejnily několik mrazivých a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty. Hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním a rozčísl poklidnou českou hladinku sociálních sítí naprosto nečekaným způsobem. Miliony lidí najednou získaly pocit, že nejsou ve virtuálním světě na reálné vztahy samy a že někteří jsou na tom vlastně ještě mnohem hůř než oni. Terapie zabrala. Netrvalo dlouho a vznikla kniha, která byla naprosto věrným obrazem autentického prostředí chatů a messengerů, kde se často odehrávají začátky, ale také konce vztahů. Kniha zaznamenala tak velký úspěch, že její pokračovaní bylo jen otázkou času. Terapie sdílením: Valentýnská edice je na světě! Tentokrát nejen o trpkém rozcházení, ale také o vztazích jako takových – někdy úsměvných a někdy až krutě smutných. 

Pro někoho zbytečné kácení stromů pro někoho futuristická literatura současnosti. Už se tak nějak všeobecně ví, že dnes nejvíce oceňovaní umělci napříč historií, ve své době často pohořeli a společnost jejich práce plnohodnotně neocenila. Jedni brečí, že od brutalismu česká architektura nepokročila a česká literatura na poli té světové zaostává. Pokud nepočítáme Milana Kunderu, který už radši česky nepíše a tak se jeho knihy musí do češtiny překládat. Tak nějak zaostáváme. Možná je to děsivé, ale fakt, že se nám dnes dostává do ruky literatura hodná impresionistů udává literatuře jako takové nový směr a s ohledem, že se z historie stále nejsme s to poučit, nejspíš bude ještě chvíli trvat, než si na tuhle formu zvykneme.

Jedni v tom nevidí víc než snůšku keců. Jenže tihle lidé zapomínají, že pro své disertační práce možná taky čerpali z odpovědí jiných lidí. Revoluční, že vlastně nečteme jen "příběhy" Ester a Josefiny ale desítek a stovek lidí, kteří jsou jako my. Mají stejné, podobné nebo naopak úplně jiné zkušenosti ze vztahů. Díky anonymitě, která vzniká nemáme vůči zprávám a jejich autorům předsudky. Naopak nás i tyhle "finální fáze" instantní lásky (ne jen) současných mileniálů baví.

Není na místě tvrdit, že tahle instantní záležitost by měla zůstat pouze a jen na internetu. Autorky samy v úvodu knihy zmiňují, že chtěly sbírku přenést na pevnější médium/platformu. Papír shoří, zástrčka od routeru se odpojí a mobil se jednou vybije. Terapie sdílením zůstane.

Jak ale vlastně takovouhle literaturu zrecenzovat? - kladla jsem si před psaním tohohle článku otázku.
 Nikdy předtím jsem nečetla jedinou recenzi na první díl Terapie, natož té valentýnské. Nemůžu vám sáhodlouze popisovat, o čem je tahle několika set stránková kniha, protože terapie sdílením nemá příběh, obsahuje jen útržky konců několika desítek a stovek jiných příběhů, které nikdy znát nebudeme. Je to jako, když se část čtenářů jako první podívá na poslední stranu knihy. Když chtějí znát poslední větu příběhu, který právě třímají v rukách. Pro tyhle lidi je Terapie sdílením jak dělaná. Ale jinak? - Jinak je prostě a jednoduše hlavně o rozchodech.

Knize po námětové stránce nemám co vytknout. Jediné, co mi drhne jsou ilustrační fotografie, které prokládají jednotlivé části. Za mě jsou fotografie moc tmavé a bohužel všechny velice podobné - jak se říká: "na jedno kopyto".

Terapie sdílením u mě nepohořela. Zasmála jsem se a možná někdy sáhnu i po jedničce. Přeci jen, jejich instagram nesleduji a snahu převést instantní literaturu i na starší médium papíru oceňuji. Trochu se mi to začíná rýmovat...

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia. 

Knihu můžete zakoupit zde. 

Co vy a rozchody? Četli jste Terapii sdílením?