Bludy z nudy: Snílek si plete pouliční lampy s hvězdami

Autor: Sacha Sperling | Rok vydání: 2011 | Nakladatelství: Odeon
Anotace: Vypravěčem debutového románu je čtrnáctiletý Saša, který pochází z bohaté rodiny, vyrostl v dobré pařížské čtvrti a na prázdniny jezdil do Maroka. Nyní chodí do 3. ročníku lycea: prožívá věk, kdy se hraje o všechno, kdy člověk neví, k čemu tu je a co by chtěl dělat. Saša je ztracený, neorientuje se ve svém životě – jakoby čeká na nějaký signál nebo událost, která ho někam nasměruje. Takový signál pro něj představuje trochu bláznivý a provokativní kamarád Augustin, který je mladíkem činu. Společně experimentují až na hranici smrti – jen aby se přesvědčili, že žijí. Mezi oběma se postupně zrodí vztah (zahrnující i vztah fyzický),...

....ehm ehm. Myslím, že anotaci není dobré číst úplně celou. Takže tady ji utnu.

Tahle knížka není pro každého. Možná ani pro nikoho. Dalo by se polemizovat, kdo měl být cílovou skupinou. Opravdu ale musí mít každá kniha, každý produkt naší společnosti, cílovou skupinu? Myslím, že Bludy z nudy je jedna z těch knih, která přiměje čtenáře přemýšlet, proč je něco napsané tak jak to je napsané.

Hlavní hrdina tohohle příběhu je čtrnáctiletý Sacha. Chvílemi nesnesitelný. Někdy hloupě naivní. Přesto romantik, který je nám něčím blízký. Jeho vyprávění je jistým způsobem místy až stydlivé, na druhou stranu velice přímé a úderné. Tenhle efekt, dle mého skromného úsudku vyvolává styl psaní, které se skládá ze střídmých a stručných vět. Žádné popisy, přídavných jmen najdete poskrovnu.

"Říkáš, že život je jen hra, ale nechceš prohrát."

Připravte se na hromadu večírků děcek ze zazobaných rodin přední pařížské smetánky. Sacha je jedním z těch děcek a alkohol není to jediné, co se na řádkách servíruje ve velkém - nešetří se ani s drogami, sexuálními úlety a experimentováním, vysmíváním se autoritám,...

Autor si nehraje na velkého spisovatele a o to více dílo jako celek působí upřímněji. Nechce šokovat spíš poukazuje na to, jak složité je najít a uhájit si své místo a obstát mezi svými vrstevníky. Skvěle popisuje stinné stránky generace Y - hledání sebe sama a neustálé ohlížení se, jak člověka vnímá okolí. Tón knihy je hlavně nostalgický a hlavní hrdina si je vědom, že cesta, kterou si zvolil, není ta správná.

"V hlavě mi zní písnička od Led Zeppelin: There's a feeling I get when I look to the west and my spirit is crying for living. Nepoznám zda zpívají "leaving" nabob "living". Žit nebo odejít. Chtěl bych si koupit žebřík do ráje. Vždycky když se dívám na moře, zmocní se mě pocit, že jsem přestal existovat. To proto, že tudy jen procházím, zatímco oceán zůstává navěky."

Není tajemstvím, že tahle kniha má LGBT motiv a proto bych neměla zapomenout zmínit další důležitou postavu. Čím víc bude Sacha Augustina milovat, tím víc ho čtenář bude nenávidět. Lze však polemizovat o jak velkou lásku opravdu šlo, když vše bylo pod alkoholovým a drogovým oparem. Celý příběh se však točí okolo téhle dvojice. Začíná v momentě, kdy se poprvé potkají a končí v momentě, kdy je oběma jasné jakou cestou se vydají.

V téhle knize najdete vše od večírkového kouzla Velkého Gatsbyho (nechybí ani obdobná myšlenka celého díla), přes drogový opar YA Dimily, až po gay vibes Call Me By Your Name. Nebudu lhát, mě si tahle kniha získala a patří na seznam knih, ke kterým mám hlubší vztah.

"Dospět znamená přiznat si, že není kam utéct, že příběhy jsou krátké a bezvýznamné, 

ale z nepochopitelných důvodů v nás zanechávají stopy. 

Dospět znamená přiznat si, že neexistuje žádné jiné místo než tady."

Pokud bych ji měla něco vytknout, tak možná extrémně nízký věk hrdiny. Jenže s věkem hlavních hrdinů já mám problém snad u všech knih. Vždycky si je představuji starší. Dal nesmím zapomenout zmínit, že tenhle příběh není honbou za tím, jak se dostat ze scestí nebo poučit ze svých chyb. Je to spíš jasná jízda do pekla. Nikdo se Sachu nepokouší opravdu zastavit a empatický čtenář je pak jediný, který tuhle potřebu má, ale napsaná slova změnit nemůže.

Jediným opravdovým mínusem knihy je dle mého doslov. Opravdu těžce nesouhlasím s tvrzením, že čtrnáctiletý chlapec začne fetovat jen proto, aby ukázal svůj nesouhlas s politickou situací své země. Něco takového hledejte spíš u autorů jako je Chuck Palahniuk - ten by si z tohohle nesmyslného tvrzení mohl vzít inspiraci pro svou další knihu.

"Řeknu to za tebe. Netušíš, kde bys chtěl bejt, protože jsi stejnej jako já, stejnej jako oni. Protože nemáš žádnej sen, coby tě dokázal přenést jinam. Žádnej cíl. Jedinou radost ti přinášej prchavý, snadno dosažitelný chvíle smíření. Máš všechno, a v srdci máš přesto čím dál větší prázdnotu, zato hlava ti přetéká brutálníma představama, a jenom těm vděčíš za pocit, že žiješ. Vlastně všechno, ale úplně všechno děláš právě proto, aby ses ubezpečil, že jsi naživu." 

Četli jste Bludy z nudy? A jaký je váš vztah k Odeonkám celkově?