Recenze: Všem klukům, které jsem milovala od Jenny Han

Něco málo z anotace:
Milostné dopisy mají mnoho podob. Lara Jean nikdy žádný nedostala, ale pár už jich napsala – na rozloučenou. Lara žádnému klukovi nedala najevo, že se do něj zamilovala. Místo toho mu napsala dopis o tom, jak se cítí, pečlivě ho zapečetila a schovala do krabice pod svou postelí. Ale jednoho dne dopisy z krabice zmizí a Lara zjistí, že je někdo rozeslal. A najednou musí čelit všem svým pocitům, které před světem – a hlavně přímo před adresáty – pečlivě ukrývala! A jak se postupně vyrovnává s minulostí, zjišťuje, že něco dobrého to rozeslání dopisů přece jen přineslo.

  Byla jednou jedna, dosti obyčejná, náctiletá dívka. Jmenovala se Lara Jean a na té nevšednosti jejího dospívání, bylo něco kouzelného.

  Ale teď vážně...

  Hlavní hrdinka, dospívající středoškolačka, Lara Jean žije obyčejný život. Není nadpozemsky krásná. Není ani nejchytřejší na světě. Je tady, ale pár bodů, které jí odlišují, aby tak úplně nesplynula s davem. Lara Jean před pár lety ztratila nečekaně matku. Roli její matky zastala její starší sestra Margot a nesmíme ani zapomenout na benjamínka rodiny, malou Kitty.

Středoškolačka Lara Jean je z části korejka, která ráda peče a snaží se plést. Kromě toho také ráda sbírá rozličné předměty, které se jí líbí a které dokážou zahřát u srdce, vždy když je třeba. A nesmíme zapomenout na dopisy, které Lara Jean napsala, všem klukům, které milovala. Její milostné dopisy na rozloučenou, neměl nikdo nikdy vidět, ale jak to tak bývá, něco se musí pokazit, aby vznikl základ pro příběh, který třeba jednou Lara Jean bude vyprávět svým vnoučatům.

Postavu Lary Jean jsem milovala. Byla roztomilá a v jistých situací i potrhlá. Nějak jsem se díky ní dokázala vrátit ve vzpomínkách na střední. Sice jsem měla více kamarádů než Lara, nikdy jsem nebyla fanda do pečení a už vůbec ne pletení, ale jak jsem tak četla, a otáčela stránku za stránkou, vtáhlo mě to zpět. Vzpomněla jsem si na moje první lásky. Vzpomněla jsem si na moje milostná dramata.

Co se týče ostatních postav. Margot na mě ze začátku působila dobře, starší sestra, stará se o rodinu a odvádí velký kus práce. Jenže, jak příběh plyne, Margot se nám, jakožto čtenářům, odcizuje a nejen nám. Snad nejsem jediná, komu na konci Margot připadala jako cizí člověk. Někdo, s kým jen těžko sympatizujete. Člen rodiny, kterého neznáte, ale je to člen rodiny.

Nesmím zapomenout na Kitty - takový malý rarach, ale bez ní by to nebylo ono. Kitty je postava, která má "na háku" všechny ostatní postavy. Ví, jak co chodí. Trošku mi připomínala bachaře, ale to by bylo na tak malou "nevinnou" holku asi slabé označení.

Celý příběh zabírá  události, které se dějí asi v průběhu půl roku. Docela mě překvapilo, že najednou byl Halloween a najednou Vánoce. Ale užila jsem si to. Dýchla na mě atmosféra a už se sháním po dýních. Koho jiného ještě mrzí, že u nás neslavíme Halloween? 

Autorka se nesnažila vést útrpný boj se zápletkou, ze které by jsme se nikdy nemuseli vymotat. Prostě je tady Lara Jean, její dopisy a pár osudových kluků, z nichž někteří ještě musí sehrát svou roli v Lařině životě. Vůbec mi nevadí, že jsem během čtení nemusela mít zapnutý mozek 24/7. Prostě jsem ten mozek měla zapnutý na autopilota a knihu si užila.

Nehledejte v příběhu nějaký hlubší význam, či myšlenku. Myslím, že tenhle příběh byl napsán cíleně přesně tak, jak na nás ve finále působí. Je to lehký příběh, který má své kouzlo. Má pohladit po duši. Možná nás přimět vzpomenout si na naše první lásky. A pokud má nějaké poselství? Snad jen to, že ne všechna sbohem jsou navždy.

Jenny Han se povedlo napsat ten nejvíce sladký příběh (rozhodně ne přeslazený), jaký jsem kdy četla a jsem ráda, že budu mít tu možnost, vidět autorku příští měsíc na Humbook festivalu. 

Četli jste tuhle knihu? Nebo jakoukoliv knihu od Jenny Han?