Temné a osamělé prokletí: Další retelling Krásky a zvířete

Autorka: Brigid Kemmerer | Rok vydání: 2019 | Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Princ Rhen, dědic mocného království, se vždy těšil, až převezme vládu a ujme se správy své země. Jenže to bylo ještě předtím, než ho proklela zlá čarodějka. Předtím, než se proměnil v odpornou krvelačnou zrůdu. Předtím, než zničil svou rodinu, svůj hrad i svou zemi. Pro Harper život nikdy nenachystal nic dobrého. Žije sama s bratrem a matkou, nemají moc peněz. A když se jednoho večera pokusím pomoci neznámé dívce na ulici ve Washingtonu, je přenesena do zakleté říše prince Rhena. Monstrum? Princ? Harper netuší, co si myslet. Když však začne poznávat dobré stránky princovy povahy, vypadá to, že prokletí by mohlo být zlomeno. Že se do prince zamiluje lidská dívka. Ovšem to temné síly nemohou dopustit, a tak se spojí, aby Harper i Rhena zničily.

Tak nám do českých vod zavítal překlad dalšího retellingu na námět nesmrtelné pohádky Krásky a zvířete. Pokud se nepletu, v pořadí už čtvrtý, který vydalo nakladatelství CooBoo. Až si tak říkám jestli nějaký redaktor nemá vážný problém s obsesí pro tenhle příběhový námět. Ne, že by mi to vadilo, jen tak dál. Do rukou se mi zatím dostaly dva, ale v oku mám ještě minimálně Krutou krásu. Hned na začátek vám ujasním, že nemám v plánu porovnávat, jaký retelling byl lepší. I když svůj názor samozřejmě mám. Knihu v téhle recenzi chci hodnotit čistě ve stejném duchu, jako ostatní knihy, které mají u mě na blogu svou recenzi.

"Nic jsem ji neslíbil... 

I když jsem ji nechal věřit, že ta noc něco znamenala."

I když u nás od Briged Kemmerer vyšly poměrně nedávno Dopisy ztraceným, Temné a osamělé prokletí byla první kniha, kterou jsem od autorky četla. Bylo to trochu podezřelé a jeden by skoro až čekal, že zrovna ona bude první autorkou letošního chystaného čtvrtého ročníku Humbookfestu. Měla jsem nějaká očekávání, lhát vám v tomhle nebudu a bohužel jsem trochu pohořela. Co vadí mě, ale určitě 100% nemusí vadit vám. Přesto vám ráda shrnu, co přesně pro mě v průběhu čtení ubíralo body pro závěrečného hodnocení téhle knihy, jako celku. Nebudu, ale jen negativní.

Na začátek trochu matiky. Kemmerová vytvořila příběh, ve kterém se střetávají dva světy. Jeden z nich nám všem bude velmi známý - 21. století, planeta Země, USA, mobilní telefony, pobočky Starbucks kam se podíváš a knihkupectví plná skvělých titulů, které nám plní místa v našich tbr seznamech... Ok, tady jsem trochu odbočila. Vedle současnosti 21.století se dostáváme do království Uhlíkov, které působí až pohádkově. Záleží, jestli jsou ve vašich představách o pohádkách zlá monstra.

"Udělal jsem chybu. 

Jednu z mnoha."

Vyprávění příběhu se nám střídá ze dvou pohledů - Harper a Rhena, a občas z toho přeskakování jde hlava kolem i překladatelovi. Oni dva a věrný strážce Grey dostávají v knize největší prostor a místy jsem měla až klaustrofobický pocit, že jsou v knize sami. Což samozřejmě není pravda, i když oni tři jsou pomyslné pilíře, na kterých příběh stojí.

Harper, náctiletá holka z našeho světa, úspěšně zmaří únos neznámé omámené dívky, jenže sama je následně unesena. Pokud nezískala vaše sympatie už teď, dovolte mi chvilku pokračovat. Harper prodělala mozkovou obrnu a od té doby špatně došlapuje na jednu nohu. Její maminka je vážně nemocná a ona s bratrem Jakem dělají vše proto aby zaplatili účty, postarali se o ni i o sebe a smazali lichvářské škraloup, který zůstal po otci.

"Když jsem byla malá a vzbudila mě noční můra, máma mi vždycky říkala: 

Stačí, když si na mě vzpomeneš, a já se ti objevím i ve snu. 

Pak spolu ty můry odeženeme.

...Ještě dlouho jsem věřila, že si k sobě můžu mámu kdykoliv zavolat. 

Pak jsem z toho vyrostla."

Rhen má roli zakletého prince, který se dřív choval sobecky, byl zlý a krutý. Teď je zaseknutý v časové smyčce. Na každé období je mu přivedena jiná dívka z našeho světa, která by mu snad mohla pomoci kletbu zrušit. Jenže scénář je vždy téměř stejný. Jeho království je v troskách, lidé umírají a jsou vykořisťováni novým záhadným nepřítelem. 

Asi jsem zapomněla zmínit, že Grey je ten únosce "nevinných pannen". Je loajální a tak trochu suchar. Jako charakter, má v sobě všechny dobré kvalitní vlastnosti, které měla postava Chaola v začátcích série Skleněného trůnu z pera Sarah J. Maas. Nejde o to, že bych si tuhle postavu hned zamilovala, ale pokud bych měla být zcela upřímná, patří mezi mého favorita z hlavního tria, které v Prokletí vystupuje. Nějak zvlášť se o něm rozepisovat nebudu, mohl by mi omylem utéct nějaký ten spoiler.

"Copak jste to ještě nepochopila? 

Ta kletba nás sužuje všechny."

Tak a teď co bylo za mě špatně? Začnu malou drobností a to sice překladem názvu království. Uhlíkov mi bere iluze a fantazii. Je pak pro mě trošku nutné předstírat, že čtu opravdu YA a ne middle grade. Je to jako kdyby se Hodor ve hře o trůny místo Hodora jmenoval doslovně Hold The Door - nikde vám tam nevyskočí zpoza produkce překladatel se slovy: "Teď to bude jinak a po našem, ne po hodorovsku." A jak říká Jace Wayland z Nástojů smrti: "Kdyby byla doslovnost smrtelná nemoc...". Tím chci poukázat na to, že ne všechno se musí doslovně překládat. Konec konců to naštěstí překladatelé nedělají u všech jmen a názvů. Můžou to sice dál zkoušet, ale výsledek bude vždy stejný... Dostanou jen rozzuřený dav plešatých fanoušků s rudým otiskem dlaně na čele.

Harper byla pro první kapitolu opravdu skvělou hlavní hrdinkou. Její pokusy o útěk mi pak přišli místy komicky tragické, ale problém jsem s ní začala mít v momentě, kdy začala, jako švihnutím kouzelného proutku, propadat přítomnosti našich dvou mužských hrdinů. Stockholmský syndrom se na můj vkus dostavil poměrně brzy a bylo pro mě těžké skousnout, že Harper se začíná poddávat "věznění" a i si to obhajuje.

"Rád hraju karty a hry obecně, hlavně ty jednoduch na pohled,

kde ale opravdová strategie závisí na tom, jak dobře hráči dokážou odhadnout soupeře..."

K jejímu charakteru se ještě váže prvek, bez kterého by se dnes už snad ani neobešel žádný příběh. Její bratr Jake je gay a i když se autorka snažila zavést to do svého textu nenásilně, stejně mám pořád svědivý pocit, že ji to doporučil až její vydavatel. Jinými slovy, když se to Harper o svém bratrovi dozvídá, je na rozpacích a stejně tak jsem na tom byla se svými pocity i já. Na rozpacích.

U Rhena musím vytknout jeho sebelítost. Tenhle problém může být opravdu jen můj a je faktem, že je to nedílnou součástí jeho charakteru a vývoje. Lituje toho jaký byl, činů jakých se dopustil a je emočně na rozcestí, protože ví, že má poslední možnost zvrátit kletbu. Z prvu si namlouval, že i smrt pro něj bude vítaným vysvobozením v případě, že se mu to nepodaří. Jenže, když čas začne běžet... 

"Copak se ti z pohledu na můj polonahý hrudník

 tak snadno zatočí hlava?"

Jak už jsem psala výše, Harper začne propadat jeho kouzlu poměrně brzy a popravdě, nějak nevím jaké je to správné kouzlo Rhenovi osobnosti. Štvalo mě jeho místy až naduté chování, za což nejspíše může autorka. Kniha má pár nelogičností a nesrovnalostí. Rhen a Grey jsou na začátku knihy strašně překvapení Harpeřiným odporem - což mi přijde komické a zcela nelogické. Je tím vlastně naznačeno, že Harper byla první, která se únosu bránila a snažila se zas a znovu o útěk. Zcela ironické mi ovšem přijde, že tohle má být její vlastnost, která ji dělá originální na pomyslné pásové výrobě YA hrdinek, z nichž některé jsou jinak, jak vzaté přes kopírák.

Dál jsou na mušce malé i větší nejasnosti tipu, jak je to tedy s tím číslováním karet a co přesně obnáší ta kletba? Hodně mě osobně zmátla dvojstránka o Greyově univerzální strategii pro všechno. Zmíněná dvojstránka je z kapitoly, kterou vypráví Rhen a trochu tam se tam snaží o machrování. Na pár odstavcích vám představí svou strategii a strategii svého společníka. Krátce je porovná. Celé to však zabije v momentě, kdy se posléze Greye zeptá na jeho strategii, protože mezi řádky přiznává zoufalství, že už neví, jak Harper byť jen přimět aby si sním zahrála karty. Překvapivě (tady ani nevím, jestli to myslím ironicky) nám Grey sdělí, že užívá taktiku, kterou Rhen představil na protější straně. - Naprosto netuším, jestli vám to dává smysl. Můj mozek je z tohohle popisování už pomalu taky v časové smyčce.

"Já se do tebe ale nezamiluju"

"Nebudeš první."

Hořkosladké, že ne všechny otázky kniha zvládla zodpovědět. Děsí mě fakt, že jsem si v knize nezaznamenala jediný citát a tak jediné, co svědčí o tom, že ji někdy někdo vzal do rukou, jsou odřené rohy. Nejspíš to také vypovídá o mém vztahu k ní, který není úplně přívětivý. Na druhou stranu musím přiznat, že kniha si držela své tempo a v rámci možností i napětí. Četla se snadno a bylo cítit, že autorka se s přibývajícími se stránky rozepisuje do lepšího příběhu. Věřím, že kniha si u nás najde spoustu věrných čtenářů.

Za poskytnutí knihy děkuji AlbatrosMedia. Knihu zakoupíte zde.

Četli jste Temné a osamělé prokletí? Nebo nějaký jiný retelling krásky a zvířete?

Jak se vám líbil? Můžete i porovnat? Určitě mi dejte vědět v komentářích.